V loňském ročníku soutěže MasterChef sis vyvařila první místo. Jak ti výhra změnila život?
Titul MasterChef mi dodal odvahu a sebevědomí k vydání první kuchařské knihy, která se liší svým vzhledem i konceptem od běžných kuchařek, a taky jsem měla možnost využít povědomí o sobě na její propagaci a prodej. A tím jsem si vlastně mohla splnit svůj další sen, protože díky prodeji knihy jsem si vydělala na studium nejprestižnější kuchařské školy Le Cordon Bleu London.
Bez znalostí ze soutěže, možná i samotné výhry, a bez prodeje kuchařky, bych si bydlení a školu v Londýně mohla těžko dovolit.
Kdy se vaření stalo tvojí vášní?
V kuchyni se pohybuji už od mala, kvůli sestře, která je těžce postižená. Máma nás obě přisunula v židličkách za kuchyňskou linku, když pro nás připravovala jídlo, a my míchaly prázdné misky, pak už v nich byli i ingredience, a tak spolu vaříme dodnes. Z hry se stala vášeň a jednou snad i profese.
Vždy mě bavilo tvoření. Nejdřív jsem následovala recepty, poté začala při vaření experimentovat. Pochopila jsem, že stejně důležité jako praxe je taky ochutnávání, a tak všechny své cesty a volný čas nejraději trávím v restauracích, bistrech nebo na marketech, kde vše ochutnávám. Propojením těchto chutí následně vznikají nové recepty.
Vaření pro mě znamená seberealizaci a sebepoznání a mám obrovskou radost, že jsem tak brzy v životě našla, co mě baví.
Na své kuchařce #UPGRADE jsi spolupracovala s babičkou. Jak tvorba kuchařky probíhala, kdo další se na ní podílel a na čem stojí její koncept?
Na kuchařce #UPGRADE se podílela celá moje rodina, a i proto je pro mě výjimečná a unikátní. Napadl nás koncept vytvořit knihu plnou českých a slovenských klasik a přidat k nim inovace, čili upgrade. Do tvorby knihy jsme se vrhli na vlastní náklady a zabralo nám to čtyři měsíce denní práce.
Moje babička z Piešťan je profesí i duší kuchařka a podědila jsem po ní kuchařský gen. Přijela k nám do Prahy a navařila všechna tradiční jídla, která nám od ní chutnají. Potom jsem vytvořila verze jídel, které vycházely z jejího původního receptu. Máma nafotila všechny fotografie a starala se o produkci knihy. Byla v roli šéfredaktora a komunikovala s editorkou a grafičkou. Táta se staral o nákup surovin a jednal s dodavateli obalů a pytlíků, do kterých každou knihu dárkově balíme. Můj děda z Bratislavy kuchařku přeložil do slovenštiny a bratranec se postaral o grafiku a vzhled webových stránek. Vše dodnes balíme a zasíláme od nás z domu. 🙂
V kuchařce se najde úplný začátečník, kterého provede svými roky ověřenými recepty moje babička a naučí ho klasiky jako svíčkovou, koprovku, buchtičky se šodó nebo segedín. Ale zaujme i toho, kdo v kuchyni rád experimentuje a chce se trochu odvázat.
O kuchařku je takový zájem, že se stala během půl roku bestsellerem a už jsme ji museli nechat třikrát dotisknout. Troufám si říct, že je nadčasová.
Mnoho lidí inspiruješ i na sociálních sítích. Jako první jsi získala ocenění Special Social Award 2019. Co pro tebe tato cena znamená?
Každé ocenění, které jsem získala, mě potěší a taky překvapí. Jdu si za svými sny bez záměru být nejlepší nebo získat nějaké ocenění. A v tom je možná klíč. Své sociální sítě vnímám jako domov a jsem dost konzervativní v tom, co uveřejňuji. Hlídám si své soukromí. Od začátku si tam buduji portfolio jídel, aby bylo vidět, jak se od doby založení profilu ve vaření vyvíjím. Někdy sroluji na úplný začátek, abych porovnala ten rozdíl. 🙂
A ocenění pro mě znamená, že to nedělám zbytečně. Lidi si mého času a energie za ty roky váží natolik, že mě nominovali nebo pro mě hlasovali. Všem za to moc děkuji.
Čemu se aktuálně na sociálních sítích věnuješ?
Vymýšlím nové projekty, které se přes sociální sítě dají realizovat. V první covidové vlně jsem spustila týdenní výzvy s vařením a soutěžemi a „zabavila“ lidi v karanténě. V druhé vlně omezení jsem, už z londýnské koleje, natáčela video recepty, abych ukázala, že se dá navařit i s mikrovlnkou a bez kuchyňského náčiní. Nedávno jsem spustila stream MyACADEMY a sdílím s fanoušky vždy jedno téma s hostem, který mé informace doplní. Vycházím z dotazů fanoušků a vybírám témata, která je nejvíce zajímají.
Větší nárůst sledujících na Instagramu jsi měla už v 15 letech. Díky dortu pro Leoše Mareše…
V čase, kdy jsem si založila profil na Instagramu pod novým názvem Made by Kristína, jsem chtěla získat více sledujících, a i když jsem přispívala recepty a tvořila obsah, šlo to pomalu. Každé ráno mě rodiče vozili do školy, zatímco jsme poslouchali ranní show Evropy 2 a ani nevím jak, napadlo mě upéct dort Leošovi Marešovi. Do večera byl hotový mangový dort, který jsem nikdy předtím nedělala. Brzy ráno mě máma i s dortem zavezla do rádia a já ho tam nechala na recepci. Dort zachutnal natolik, že o mně začali v ranní show mluvit, zavolali mi i do školy a byla jsem v éteru. V důsledku toho jsem získala asi 15 000 nových sledujících. Doteď mi lidi píšou, že mě poznají díky mangovému dortu pro Leoše.
Kdo tě v životě inspiruje?
Moje rodina, oba rodiče a asi nejvíce moje máma. Bez ní bych nebyla tam, kde jsem, a je to můj největší fanoušek. Vždy mi víc držela palce, než rozmlouvala jakýkoliv nápad. Je to člověk, co mi kryje záda a na vše dohlíží, abych si já mohla jít za svými sny. Stejně tak se věnuje mojí postižené sestře. Vytvořila projekt NEEDO, kde v chráněných dílnách vyrábí speciální pomůcky pro lidi s hendikepem, natáčí podcasty na toto téma (Needo Talks) a taky pomáhá formou sbírek rodinám, které potkal podobný osud. Děkuji za tebe, mami.
Jak se ti zatím daří na akademii Le Cordon Bleu?
Je to ráj pro kuchaře. Chyběly mi základy a vzdělání, abych se mohla stát profesionálním kuchařem. To soutěž z nikoho neudělá. Le Cordon Bleu je tradiční francouzská škola, která existuje 125 let a má opravdu striktní řád. Neakceptují se pozdní příchody, ve škole se pohybujeme jenom v uniformovaném kuchařském oblečení a hodnocení při zkouškách je anonymní. Studium, končící tzv. Grand Diplome, je složeno ze tří modulů a já právě ukončila první z nich (Basic). Zkoušky probíhaly týden, nejdřív písemné testy z každého oboru, Cuisine – vaření a pak Patisserie – pečení a dále praktické testy. Dva dny na to jsme se dozvěděli, že jsme prošli všichni. Získala jsem nejvyšší skóre, ale 100 % to nebylo. 🙂
Mají opatření proti koronaviru na tvé působení v zahraničí velký vliv?
Když se na to podívám s nadhledem, jsem za rozhodnutí jít studovat nesmírně ráda. Rozhodovala jsem se, jestli nejít rovnou někam na stáž do zahraničí a nezískat raději praxi z restaurace. Teď bych byla kvůli koronaviru asi doma.
Ale i ve škole platí přísná opatření a je až neuvěřitelné, že máme při vaření zakázané vzájemné ochutnávání. Nemůžeme ochutnat jídlo, které uvaří kuchař mentor, a i přesto, že vaříme přesně podle jeho receptu, nemůžeme porovnat chutě. O to víc je při hodnocení brán zřetel na vizuální stránku a konzistenci pokrmu.
Co se týče celkové situace, omezuje mě v cestování domů nebo naopak, aby někdo přiletěl za mnou. V Londýně je to zvláštní, jsou dny, kdy není na ulici ani jeden člověk, jindy mě překvapí demonstrace plná lidí.
Jaký je tvůj dosud největší gastronomický zážitek?
Skandinávie, cesta po michelinských restauracích. Tento zážitek jsem si nadělila za část výhry a byl to největší gastronomický zážitek v mém životě. Během jednoho týdne jsme navštívili tři skandinávské státy, tři michelinské restaurace (Daniel Berlin Krog, Maemo, Noma) a propojili to i s návštěvou místních marketů. Nejvíc!
V posledních letech se dost řeší problematika plýtvání a zero waste. Jak to máš ty v kuchyni?
Je to téma, na které jsem měla poslední stream rozhovor s Bárou ze Zachraň jídlo. Díky tomu jsem se dozvěděla, že největší vliv na plýtvání potravinami mají domácnosti, a ne obchodní řetězce. To je zásadní! A stačí tak málo – sepsat si nákupní seznam a nekupovat zbytečné zásoby navíc, nakupovat častěji a méně, před nákupem se najíst, skladovat potraviny podle data spotřeby. A při vaření využít všechno – omýt zeleninu před jejím čistěním a ze slupek uvařit vývar. Řídím se podle toho, ale stále je co zlepšovat.
Jsi minimalista? Tvůj instagramový profil je krásně čistý a působí promyšleně.
Moje jídlo nejčastěji fotí máma. Před lety bylo zvykem fotit jídlo s kompozicí pohozených utěrek, květů, ovoce… mně ale záleží na jídle a chci, aby se dostalo na stůl teplé. Nedávám proto mamce na focení více jak minutu, a tak nás napadlo nedělat tyto zbytečné kompozice a dát prostor jenom tomu hlavnímu – jídlu! Fotíme tedy vše na černé podložce, a i když se máma vzteká, že se při focení z jídla kouří, a tak se hůř zaostřuje, vznikají podle mě nádherné fotky a my jíme teplé jídlo.
Řídíš se tím i při vaření?
Při vaření se řídím chutěmi, vzájemným propojením komponentů, a ne vždy to působí minimalisticky. Talíř je můj podpis a jídlo je odrazem toho, jak přemýšlím.
Minimalisticky se ale oblékáš. Zajímáš se o módu?
Jsem normální holka, zajímá mě móda, péče o pleť, vlasy. 🙂 Mám ráda jednoduchý styl, který je něčím oživen, a ráda sleduji lokální návrháře. Uvědomuji si, co je za každým oblečením práce. Mám radši méně než více oblečení.
Jaké jsou tvé další plány a sny?
Nemám dlouhodobé plány. Mám sny a dávám prostor tomu, co se děje aktuálně. Co bude za pět, deset nebo dvacet let, nedokážu říct. Jestli budu někde na stáži nebo jako zaměstnanec v restauraci, anebo to bude můj vlastní podnik. Nevím. Ale jsem si jistá, že budu v kuchařském rondonu. 🙂
Kdybys nevařila, čemu by ses věnovala?
Tuto otázku dostávám často a opravdu nevím. Vařím asi od 7 let a neumím si představit, co jiného bych dělala.
Mám radost, že se věnuji něčemu, co mě baví a jednou bude živit a propojí se tak můj koníček s profesí. Vnímám to jako moje štěstí.
