Adame, vy ve svých terapiích zjednodušeně řečeno využíváte pozitivního působení přírody na duševní stav člověka a kombinujete benefity terapie, chůze a přírody. Povězte nám, jak tento koncept vznikl?
Jako malý kluk jsem trávil spoustu času u prarodičů na vesnici, takže jsem v přírodě prožil dětství. Když jsem před několika lety pročítal výzkumy z Japonska a z USA, které probíhaly v 80. letech a podporovaly intuitivní tušení, že se v přírodě cítíme dobře, říkal jsem si, že by bylo fajn vyměnit terapeutické stěny za stromy. Uvědomil jsem si, že psychoterapie byla mezi stěny usazena na konci 19. století. Kořeny introspekce a sebepoznávání však můžeme vidět v poutích, ke kterým docházelo dávno předtím. Koneckonců význam přírody zmiňoval Carl Gustav Jung, který řídil psychiatrickou kliniku s rozlehlým parkem. Ne nadarmo je Psychiatrická nemocnice Bohnice se svým parádním parkem o rozleze 64 hektarů největší psychiatrickou nemocnicí v Evropě.
Nabízíte terapie pro jednotlivce, firemní akce i program pro děti. Vše v propojení s přírodou a pohybem. V čem je podle vás toto propojení pro člověka důležité a léčivé?
Esenciální je samotný pohyb. Před koronavirovou pandemií byla často zmiňována pandemie obezity a úzkosti. V dnešní době trávíme uvnitř budov nebo v dopravě 93 % svého času. Děti tráví v přírodě polovinu času než jejich rodiče, když byli dětmi. Jsme neustále uvnitř. Nehýbeme se. Alarmující statistiky jsou hodné zamyšlení, pokud ne dokonce úplného restartu. V pohybu se přitom dostáváme k sobě, do rytmu. Vracíme se k přírodě, které jsme se odcizili.
Z výzkumů vyplývá, že v přírodě posilujeme svoji imunitu, pozornost, regenerujeme, jsme kreativnější.
Rachel a Stephen Kaplanovi přirovnávají pobyt v přírodě k „jemné fascinaci“ ve srovnání s přesycením stimuly, které blokují bytí tady a teď. Regenerujeme právě díky úžasu nad zvířaty, stromy, rostlinami a názory.
Kdo je vaším typickým klientem či pacientem?
V rámci psychoterapie je mi blízký přístup, který není medicínský a vidí člověka celistvě než jako někoho narušeného, kdo potřebuje opravit. Slovo pacient se bohužel ještě stále užívá v kontextu zdravotnictví. Bylo by fajn, kdyby služby v přírodě platily pojišťovny a vykoukly tak za institucionální zdi. Na západě jsou v tomto ohledu napřed a pojišťovny se v některých případech alespoň spolupodílejí, pokud zcela služby nehradí. Prevence je u nás stále na vedlejší koleji. Ale to jsem odběhl. Nedá se říct, kdo je typickým klientem, avšak většinou jde o lidi mezi 30. až 45. rokem, pracující.
Jak terapie probíhají? V čem jsou podle vás jedinečné a pro koho jsou určené?
První krok je vždy stejný. Klient oslovuje odborníka. Dohodneme se na datu, čase i místě setkání a rámcově zmíníme téma. Při samotné cestě pak většinou začínáme krátkým cvičením zaměřeným na všímavost a imaginaci, tedy představivost.
Terapie jsou jedinečné z hlediska místa, času a způsobu. Příroda sama o sobě přináší benefity z hlediska psychického a somatického zdraví. Většinou se potkáváme na čas delší než klasických padesát minut. Pokud s klientem strávíme více času, může na nás vykouknout vícero mechanismů, které klientovi nejsou prospěšné. Zažije si vhledy nebo uvědomění, z kterých může čerpat. A podle přání klienta je zahrnuta míra pohybu a chůze. Může se také stát, že většinu času prosedíme.
A podle mě jsou terapie mezi stromy vhodné pro každého.
Pracujete také s dětmi – v čem jsou tyto terapie specifické a jak se liší od terapií s dospělými?
Záleží na tom, kolik je dětem let. Zjednodušeně řečeno jsou terapie s dětmi více hravé, ať už z hlediska představivostí a příběhů, kdy třeba cestujeme na létajícím koberci, nebo figurek, které mohou sloužit jako projektivní materiál.
A dokázal byste říct, pro koho a při jakých potížích mají tyto terapie největší efekt?
Nevedeme si statistiky. Ale téma efektivity by stálo za výzkum. Pocitově bych řekl, že záleží na způsobu užití. Třeba v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích pracuji s lidmi, kteří mají emočně nestabilní poruchu osobnosti, známou také jako hraniční porucha osobnosti. Tyto klienty učíme čtyři soubory dovedností. Jednou z nich je i mindfulness, všímavost, kterou často provádíme venku v nemocničním parku. Tento způsob jim může pomáhat navázat kontakt, přiblížit se a být více autentický.
Právě teď připravujete konferenci Příroda v nás: Příroda a duševní zdraví zaměřenou právě na seznámení s tématem přírody, duševního zdraví a příležitostí, které toto propojení nabízí. Konference proběhne už tuto středu 20. října. Povězte nám víc – pro koho je určená? Jaká témata a osobnosti přinese? A proč by se jí lidé měli zúčastnit?
Původně jsme zamýšleli, že bude konference určena pro odbornou veřejnost, psychology, terapeuty apod., když jsme však tvořili program, uvědomili jsme si, že by byla škoda se profilovat takto úzce. Zúčastní se jí proto i lidé z HR prostředí, kterým není lhostejné duševní zdraví pracovních týmů a jsou otevřeni novým efektivním způsobům práce.
Věnovat se budeme různým terapeutickým přístupům a naším cílem je diskutovat vztah člověka a přírody, stejně jako vliv současných klimatických změn na naše vnější i vnitřní prostředí. Propojíme vědecký přístup a výzkum s praxí a zkušeností odborníků z oblasti psychoterapie, filozofie a mindfulness.
A z osobností je těžké vybrat někoho konkrétního. Vystoupí například Anna Hogenová, Bohuslav Binka, Petr Pokorný, Marke Vich, Lilia Khousnoutdinová, Pavla Koucká, Jana Merhautová, Ivan Hawel a další.
Chceme také lidem ukázat nejrůznější metody a způsoby, jakými lze pobyt v přírodě využít pro vědomé posilování organismu a mentálního zdraví v době krizí a nejistot.
View this post on Instagram
Změnilo nějak období koronaviru vaši praxi? Způsob práce či zájem klientů?
Během vrcholu pandemie byly terapie mimo zdravotnictví zakázané. Mnozí psychologové a terapeuti tak přešli do online prostoru, mnozí přešli s terapiemi i supervizemi do parků či přírody. Obecně o terapie vzrostl zájem, co bylo nezbytností i logickým vyústěním. O třetinu vzrostly deprese, úzkosti a sebevražedné myšlenky, které se ať přímo či nepřímo dostaly do terapeutického prostoru a procesu.
A jak jste toto období prožíval vy sám? Jak jste se vyrovnával s nenadálý změnami a nejistotami? Bylo to pro vás např. snazší jako pro terapeuta?
Psychologové ani terapeuti nejsou imunní vůči duševním poruchám, resp. i na nich si zátěž vybírá svoji daň. A v tomto období byla zátěž enormní. Musím zaklepat, že se mi podařilo nenadálé změny a nejistoty ustát. Jednak proto, že jsem se snažil věnovat sportu, především běhu, a také proto, že mám kolem sebe vybudovanou podpůrnou síť vztahů. Asi za nejdůležitější považuji rozmanitost práce. V psychiatrické nemocnici jsme fungovali dál osobně, i když s respirátory, a s klienty jsem chodil na terapie do přírody.
V uplynulém roce a půl výrazně narostl výskyt psychických potíží a duševních poruch, úzkostí a depresí. Mluvíte o tom i v jiných rozhovorech. Jaké jsou podle vás příčiny a dokázal byste říct, komu takové potíže nejčastěji hrozí?
Je podstatné si uvědomit, že vždy sehrává důležitou roli kontext, v kterém se každý z nás nachází. Společným jmenovatelem je vždy míra zažívané zátěže. Záleží, jestli máme nad situací kontrolu. Když ji nemáme, zažíváme největší zátěž a můžeme prožívat bezmoc a zoufalství. Pak do určité míry hraje roli například to, jak jsme křehcí. Někdo má křehčí nervovou soustavu, někdo je flexibilnější a adaptivnější na nepříznivé podmínky.
Z hlediska stresu jsou důležité faktory jako doba trvání stresoru, intenzita podnětu, četnost, obeznámenost, kontrola a osobnost. A v neposlední řadě záleží na faktorech zranitelnosti, mezi které patří spánek, pohyb a návykové látky. Když jsme vystaveni těmto faktorům, jsme náchylnější k negativním myšlenkám a emocím. Trpí náš sebeobraz.
Jak jsme na tom v Česku s duševní zdravím? Máte například srovnání se zahraničím?
Překvapivé pozitivní zjištění bylo, že se za rok 2020 v České republice zvýšil počet sebevražd pouze nepatrně. Otázkou zůstává, co se stane příští rok. Mezinárodní srovnání ale nevím.
Co byste doporučil komukoliv, kdo pocítí potíže jako úzkosti či deprese? Co můžeme udělat pro prevenci a zároveň také ve chvíli, když cítíme úzkost? Máte nějaký recept na „první pomoc“ sobě sama?
Nelze uplatnit one-size-fits-all. Je třeba reagovat takovým způsobem, jaký člověku vyhovuje a jaký odpovídá na situaci, ve které se nachází. V případě těžkých depresí či při úzkostné poruše se může jednat o více-vrstevnatý přístup, kdy člověk užívá medikaci, dochází na individuální psychoterapii a třeba do denního stacionáře. Na druhé straně existují dechová cvičení, zastavení se, zaměření se na smysly (5 věcí, které vidím; 4, které nahmatám; 3, které slyším; 2, které cítím; 1, kterou ochutnám). Nebo spontánní uklidnění, kdy se zaměřím na výrazný podnět – třeba na vůni dračí masti. Nebo je možné zkontaktovat krizovou linku.
Mnoho lidí se bojí, mají ostych, jestli volají „se správným a opodstatněným“ tématem či požadavkem. Od toho tu odborníci jsou. Volejte!
Prevence může být velmi široká a dlouhodobá. Jedním rychlým doporučením může být změna prostředí, které je pro mě zatěžující nebo vyvolává bolestivé emoce.
Jak vnímáte jako psycholog a terapeut sociální sítě a jejich působení?
Pokud se na sociální sítě podívám z hlediska digitálního detoxu či digitálního minimalismu, nejde o to zahodit technologie a jít dom, ale o to nakládat s nimi rozumně. Jde tedy o způsob používání technologií, při němž se soustředíme pouze na malý počet pečlivě vybraných aktivit v tom, čeho si ceníme, a s klidným srdcem si necháváme ujít vše ostatní.
Jinými slovy sociální sítě mohou být škodlivé, ale nikoliv nutně. Záleží, jak je používáme. V případě, že hodiny sledujeme krátká videa na TikToku a následně nemůžeme spát nebo se soustředit na práci či učení, tak nám škodí.
Profily na sociálních sítích, které se zabývají duševním zdravím, jsou parádní z hlediska destigmatizace. Jejich účelem však není odborné služby nahradit. Mohou podpořit, rozveselit a nasměřovat k odborníkům.
Používáte sítě také pro svou práci?
Ze svého osobního profilu sdílím informace na LinkedInu. Nepatrnou aktivitu mám i na Facebooku a Instagramu Terapie mezi stromy. Ale v tomto ohledu bych spíš potřeboval navštívit nějaké školení. (smích)
Téma duševního zdraví se tak trochu paradoxně „díky“ koronavirovému období dostalo více do povědomí lidí. Plánujete například toto téma více rozšiřovat za pomoci sociálních sítí?
Odpověď je taková hořko-sladká. Ano, koronavirové období bylo v ohledu obeznámenosti nápomocné, i za cenu zhoršení stavu či zvýšené zátěže. Na druhou stranu, doufejme, zájem o duševní zdraví neopadne. Ano. Záměr je šířit ideu dál, třeba právě skrze konferenci a vznik asociace, který je na konferenci naplánovaný.
Sociální sítě zůstávají většině psychologů zapovězené, i přesto že odvádějí skvělou práci. Třeba v dohledné době do studia psychologie přibude povinný předmět Marketing & sociální sítě. Díky tomu by se třeba vícero lidí dozvědělo, že jsme v létě vyrazili se seniory z Domova pro seniory z Prahy 3 po delší době do přírody.
A dokážete si v tomto ohledu představit také spolupráci s influencery? Máte konkrétní představu, s kým byste chtěli spolupracovat?
Určitě. Jen si už méně dokážu představit, co spolupráce s influencery znamená. Třeba se tak podaří na základě našeho rozhovoru navázat nové spolupráce právě s influencery. Za to budu velice rád.
Jak vy osobně odpočíváte ve svém volném čase a pečujete o své duševní, ale také fyzické zdraví?
Bez této péče bych se nemohl věnovat tolika rozmanitým činnostem na poli duševního zdraví. Čtu, běhám, cvičím, chodím pravidelně do sauny. Ale taky se podívám na nějaký seriál. V poslední době třeba Ted Lasso, Sex education nebo Hra na oliheň. Trochu mě mrzí, že jsem v poslední době zanedbával návštěvu divadla, tak snad není všem dnům konec. S partnerkou, která je také psycholožka a psychoterapeutka, si dáváme jednou měsíčně víkend mimo civilizaci, kdy čerpáme, co ze sebe vydáme klientům a samotnému oboru.
