Proč podle vás mnozí milují retro a rádi chodí na party v daném duchu, nakupují na retro týden v Lidlu apod.?
Myslím si, že každý má vztah k dekádám, ve kterých vyrůstal a byl mladý. Navíc si doby minulé automaticky idealizujeme a špatné vzpomínky vytěsňujeme, takže díky retru máme pocit, že se na chvíli vracíme do bezstarostného mládí. Pravda ovšem je, že Češi mají všeobecně hodně rádi jakékoliv retro, což je vidět i na oblibě různých seriálů, třeba seriálu Vyprávěj, nebo na znovuzrozených značkách typu Kofola. Brandy a společnosti si toho všimly, a tak ve svých kampaních na retro tematiku často sází.
V poslední době se o devadesátých letech opět více mluví, např. minisérie Devadesátky na ČT1 byla s průměrnou sledovaností 2,23 milionu diváků nejsledovanějším seriálem za posledních osmnáct let. Tušíte, proč nastal zrovna teď takový boom? A sledovala jste také seriál?
Myslím, že boom devadesátek trvá už takové dva tři roky, takže se vlastně divím, že Česká televize se seriálem přišla až teď. Na druhou stranu je pravda, že seriál Devadesátky zaujal i zbytek lidí, který předtím neměl pocit, že by devadesátá léta byla zajímavá. A díky seriálu se o tomto desetiletí opět začalo psát, stejně jako před rokem nebo dvěma. Ze seriálu jsem viděla pár dílů, musím říct, že jsem od něj čekala trošku víc, ale některé věci se tvůrcům povedly – třeba postava Ivana Jonáka nebo úvodní znělky k jednotlivým dílům.
Přečtěte si také
Czech Social Awards 2022Jak vzpomínáte na dětství v tomto období?
Na dětství vzpomínám celkem ráda. Co se týče devadesátkových fenoménů, tak pro mě to byly zejména různé seriály – jako Xena nebo Beverly Hills 90210, časopisy (Bravo), oblíbená jídla (kuře s broskví a sýrem), ale i různé módní bizáry – třeba ledvinka. Také nesmím zapomenout na první McDonaldy, jejichž návštěva většinou byla za odměnu nebo při nějaké výjimečné události.
Průběžně se na stránce Pure devadesátky a poté v knize Devadesátky věnujete tehdejší módě, gastronomii či hudebním a sportovním událostem. Která událost a trend vás nejvíce zasáhly?
Ráda jsem sledovala televizi a už v dětství mě bavil pořad Volejte řediteli, kde jsem hltala koláče sledovanosti, které tehdejší ředitel Vladimír Železný divákům ukazoval. Bavily mě zákulisní informace. Možná i proto jsem o řadu let později vystudovala žurnalistiku se zaměřením na televizní vysílání. Tím pádem mě i dnes, co se devadesátých let týče, baví věnovat se tehdejším televizním trendům. Některé nové typy pořadů byly zcela unikátní, třeba Tabu moderované Romanem Šmuclerem. I v mé knize Devadesátky jsem kapitolu o televizi měla hotovou jako první, protože mě bavilo čtenářům předávat různé televizní zajímavosti.
A co vnímáte jako největší bizár devadesátek?
Bizárů je hodně, namátkou zmíním třeba podnikatele Ivana Jonáka, dále účes vpředu byznys, vzadu párty, ponožky v sandálech, Terezu Pergnerovou závislou na drogách nebo tzv. podnikatelské baroko.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Tehdy se ČR osamostatnila, změnil se režim a celá společnost. Jaké zvyky, chování či předsudky z let minulých se nás stále nepustily a co se podle vás naopak rapidně změnilo s nástupem digitální doby?
Digitální doba změnila naše každodenní návyky opravdu hodně. Jsme dostupní kdykoliv a kdekoliv, když máme dovolenou, stejně tak trochu pracujeme nebo přinejmenším kontrolujeme e-maily, a když jsme naopak v práci, můžeme si klidně psát s kamarády namísto toho, abychom pracovali. A co zůstalo stejné? Pořád rádi chodíme vysedávat do hospod, sednout si s kamarády nebo kolegy po práci „na jedno“. To je zvyk, který nám Čechům jen tak někdo nevezme. A mimochodem, tam ten mobil z ruky často konečně odložíme.
Nakladatel zvolil jako podtitul knihy Roky nespoutané svobody. Jak vnímáte svobodu tehdy a teď?
To je těžká otázka, na kterou si netroufám odpovědět z důvodu, že jsem v devadesátých letech byla dítě. Nejsem proto schopná svobodu tehdy a dnes ohodnotit objektivně. Nicméně ano, tehdy se asi člověk cítil svobodnější a měl pocit, že může dělat, zkoušet a říkat cokoliv. Dnes už se trochu bojíme nějaké názory říkat nahlas.
Dříve jsme pro zábavu četli Bravo nebo Kačera Donalda, sledovali Divokého anděla, Beverly Hills 90210, sbírali nálepky nebo kartičky Pokémon a poslouchali kazety z walkmana. Máte někdy potřebu hodnotit, jak se změnily volnočasové aktivity a postesknete si, když vidíte děti „přilepené“ k obrazovkám mobilů a počítačů?
Ne, protože já sama jsem často trávila čas u televize a jakmile jsme měli doma první počítač, ihned jsem si ho oblíbila. Vsadím se, že kdyby existovaly mobily a tablety, tak bychom k nim byli také „přilepení“.
Všeobecně nemám ráda nadávání na současné generace dětí. Myslím, že dnešní děti jsou úplně stejné, jako jsme byli jako děti my, akorát mají v rukou jiné typy hraček a obklopují je jiné fenomény.
S dětmi a jejich výchovou souvisí také název vaší knihy Hezký, ale narovnej se. Přiblížíte váš názor na (ne)chválení dětí?
Jestli se v něčem liší nějaká generace, tak to podle mě nejsou děti, ale rodiče dětí. Ze svého dětství si pamatuju, že se moc nechválilo, a pokud už pochvala přišla, tak za tím stejně následovalo nějaké „ale“. Proto jsem zvolila tento název knihy. Zatímco dnes jsou děti podle mě chválené hodně a nenásleduje žádná zbytečná výtka.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Aktuálně pracujete na knize Milénium, která by měla vyjít na podzim. Přiblížila byste ji? Bude psaná stejnou formou jako Devadesátky?
Ano, Milénium bude pokračování Devadesátek a bude mít i stejnou formu. To znamená několik tematických kapitol (televize, móda, technologie…), ve kterých jsou popsány různé tehdejší fenomény a zajímavosti doplněné fotkami a dalšími vizuálními materiály. Na konci každé kapitoly bude mít svou osobní vzpomínku několik osobností, které se ke kapitole vážou. Kapitoly každopádně nebudou logicky stejné jako v knize Devadesátky. Například přibude kapitola o internetu, a naopak bude chybět kapitola o gastronomii, která podle mě v období milénia není ničím zajímavá.
Zůstaneme více v přítomnosti – jaké to je být (českým) autorem v roce 2022?
Konkurence je veliká, takže lehké to není. Na druhou stranu myslím, že jsem přišla se zajímavým a vtipným tématem. Novodobému retru se zde přede mnou asi nikdo nevěnoval. Neznamená to ovšem, že bych byla milovníkem retra, spíš mám ráda nejrůznější fenomény, ať už se vážou k určité době nebo k místu.
Věnujete se content marketingu a PR v Lafluence. Jak se vám pracuje s influencery a v oblasti reklamy v době, kdy už např. nedoporučuje „boubelkám“ nápoje na hubnutí Halina Pawlowská?
S influencery komunikují moji kolegové, já s nimi prakticky nepřicházím do osobního kontaktu. Na mě je, abych si vyhlídla zajímavé kampaně, které se nám s influencery povedly, a ty různými kanály představuji našim dalším potenciálním klientům. Nicméně taková Halina Pawlowská a další „oldschool“ celebrity jsou také influenceři, protože je sleduje velké množství lidí. A bohužel mi přijde, že tyhle starší generace influencerů se někdy na Instagramu zaprodají ještě horším věcem, než jsou hubnoucí nápoje pro boubelky. (smích)
