Před více jak deseti lety založením Institutu módní tvorby vyplnila Klára Haunerová díru na vzdělávacím trhu. Původně jí projekt sloužil jen jako prostředek k získání finančních prostředků na studium, nečekala, že kurzy vyvolají tak velký zájem. „To, že jsem byla tehdy jediná, kdo poskytoval kurzy šití, mě překvapilo,“ říká Klára, která v té době studovala módní tvorbu na London College of Fashion a na Nuova Academia di Belle Arti v Miláně.
Předtím, při studiích oděvního designu na Technické univerzitě v Liberci, založila značku Clarisse. „Šla jsem do toho trochu na punk, o trhu jsem toho moc nevěděla,“ vzpomíná na své podnikatelské začátky. „Zpětně vidím různé začátečnické chyby, které dnes studentům vysvětluji, aby se jich vyvarovali. Měla jsem spíše velké štěstí, že si mě lidi, převážně ruská klientela, našli. S klientkami jsem pracovala spíše na zdobných kouscích, ale sama jsem začala tíhnout k minimalismu. Uvědomila jsem si, že to takhle nechci, že mě to neuspokojuje, a se značkou jsem po třech letech skončila.“ Rozhodla se načerpat více informací a zkušeností na letních kurzech v zahraničí – a těží z toho dodnes.
V Česku je podle ní absolutně nefunkční vzdělávací systém v módním sektoru. „Učební osnovy jsou třeba padesát let stejné, lektoři, kteří učí i na těch nejlepších univerzitách, se tomu věnují také desítky let. Ale móda je neskutečně dynamická a módní trh je neuvěřitelně flexibilní, mění se, a to je základní problém.“ Jako další problém zmiňuje nefunkční provázanost s průmyslem a nedostatek praxe pro studenty. „V zahraničí je to úplně jinak, tam se už během studia tvoří týmy, lidé z praxe jim nejen poskytují různé workshopy, ale také jim dávají nakouknout do módních domů a ateliérů.“
Právě jinde chybějící praktické zkušenosti se Kláře povedlo do svých kurzů dostat. A to je také hlavním důvodem, proč vinohradský Institut spousta zájemců o módu preferuje před studiem na vysoké škole. Příval přihlášek zaznamenal Institut již na samém počátku. „Zájem byl obrovský, ze začátku jsem měla na kurzy šití čekačku i na půl roku dopředu. Aktuálně mám větší tým a i konkurence je samozřejmě větší, ale covid ji pravděpodobně značně zúžil. Nikdo ale nedělá vyloženě to, co my, jelikož jsme komplexní instituce.“
V rámci kurzů Institutu módní tvorby se studenti věnují šití, designu, marketingu či se učí o tom, co je potřeba k vybudování a udržení vlastní značky. Z nabídky kurzů si vyberou jak laici, tak návrháři a odborníci z oboru. „Chceme si udržet jistou unikátnost, ne každý u nás může studovat. Je to i tím, že chceme pracovat s těmi nejlepšími, a jelikož nejsme ničím dotovaní, odráží se to i na ceně kurzu.“ U Basic kurzů hraje vedle zápalu roli právě finanční zázemí uchazeče, kdežto u pokročilejších programů MEDIUM a PROFI chtějí znát i dosavadní zkušenosti budoucího studenta, aby mohli posoudit, zda daný kurz zvládne. Zakládají si na individuálním přístupu – každý kurz navštěvuje maximálně pět studentů. Proto si na volné místo někdy musíte počkat, ale vyplatí se to. „Otevřených je standardně kolem deseti kurzů v týdnu s tím, že po skončení plynule naváže jiný kurz. Do toho jsou workshopy, semináře a víkendovky, které kurzy doplňují, a proto je nabídka tak široká.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na Institut se hlásí cílevědomí lidé, kteří si chtějí splnit svůj sen, ať už si založit vlastní brand nebo odejít pracovat do zahraničí pro velkou módní značku. „Často se jedná o člověka, který je ochotný kvůli tomu překopat celý svůj život,“ popisuje typického absolventa Klára. „Jsou neskutečně motivovaní, už jen to, že do vzdělání investují nemalé peníze, znamená, že mají zájem. Když někdy učím na jiných školách, vidím tam takové to mrtvo, ale sem do kurzu přijde pět nadupaných lidí, kterým na tom záleží, a často mají zajímavý příběh. Jsou to bojovníci a svou energií jsou inspirací i pro nás lektory.“
Za dobu, co institut funguje, jím prošla řada zvučných návrhářských es, jako třeba Pavel Berky či Iva Burkertová (ODIVI). Celkově se zde vystřídalo více než 80 lidí z praxe. Jako úspěšní absolventi z něj vzešli jmenovitě Andrea Vytlačilová, Lucie Václavová (LVFD), Evgenia Klochay (Bibloo, DailyStyle.cz) či Otakar Šenkýř, který i přes pandemii založil značku Virulent.
Jak se dařilo Institutu v uplynulém roce? „V době covidu naše tržby propadly o 85 %, takže jsem musela do Institutu zainvestovat ze svých soukromých úspor, ale díky bohu je to můj byznys, takže je to jako investování do vlastního dítěte,“ popisuje náročnější období Klára. „Lidé se přestali hlásit, protože čekali na ‚normální‘ situaci.“ Osobně nikdy nebyla příznivcem online výuky, navíc kurzy jsou tak ze 70 % praktické, tudíž nejdou do online prostředí převést. „Na online kurzy přišel největší ohlas z řad současných studentů, kteří se doma nudili a na kurzy se těšili. Teď, když jsme opět otevření, v onlinu zůstanou kurzy digitálního navrhování, to se nám osvědčilo a byl o ně zájem. Dále kurzy sociálních sítí, i proto, že se nám na ně hlásí hodně Slováků, kteří uvítají, že nemusí cestovat do Prahy, a historie módy.“
S postupnou digitalizací, která v uplynulém roce nabrala na tempu a rozměru, byli i návrháři nuceni pracovat více online. Proto se se zmiňovaným digitálním navrhováním začalo seznamovat čím dál více lidí. „Urychluje to proces výroby. Návrh oděvu, který si v programu připravíte, pošlete do fabriky, kde vidí všechny míry a vědí, jak ho vyrobit. Nemusíte šít prototypy nebo posílat střihové šablony jako dříve, takhle to máte hned, levněji a bez odpadu. S návrhem můžete neustále pracovat a upravovat ho, navíc to můžete dělat odkudkoliv – nemusíte mít ateliér a platit prostory,“ popisuje výhody digitálního navrhování Klára. „Pro někoho, kdo se tím více zabývá, je to téměř nutnost. Pro ostatní návrháře je to zatím příležitost se s tím seznámit. Ale v případě, že by chtěli pracovat v zahraničí v některém z módních řetězců, tak je v podstatě bezpodmínečná nutnost digitální navrhování ovládat. Už teď, hlavně v zahraničí, fungují různé e-shopy, které vás změří a ‚obléknou‘, takže je vidět, že se takové tendence začínají objevovat i u běžného spotřebitele.“ Jako první tento kurz zařadily do osnov London College a AMFI (Amsterdam Fashion Institute), stále ale není moc běžné, tudíž i Institut módní tvorby se se svým kurzem řadí mezi první na světě, a tak i jeho studenti mohou být dobrou konkurencí také na zahraničním trhu.
Studenty se snaží vést k udržitelnosti, při hodinách pracují s materiálem vyřazeným z výroby (např. z textilky LaLinea), a minimalizují tak textilní odpad. „Je důležité, aby byli studenti s tímto tématem obeznámeni, podporujeme ho různými přednáškami a máme i přímo předmět Základy udržitelné módy. V zahraničí existuje i takový obor, u nás nikoliv,“ říká Klára, která zdůrazňuje, že udržitelnost není jen trendem, ale nutností dnešní doby. „Spotřebitel sám chce čím dál častěji vědět, za jakých podmínek bylo oblečení vyrobeno, protože mu to přidává na hodnotě značky. V momentě, kdy máte lokální výrobu, pracujete udržitelně a třeba i s materiálem, jako je bio bavlna apod., tak bude ochotný zaplatit více. V rámci kurzů se ptáme, odkud je materiál, který studenti použili, kolik vyprodukovali odpadu apod. Ze začátku je to pro někoho šok, ale v pokročilých programech už to říkají automaticky. Snažíme se jim vštípit, jak by nad tím měli uvažovat, ale samozřejmě neovlivníme, jak se budou chovat.“ Institut také spolupracuje s Fashion Revolution.
„Jsem ráda, že více návrhářů jde cestou udržitelnosti, ale co si budeme povídat, je to i velký marketingový trhák a snadná cesta k tomu se zviditelnit.“
„Stavět na udržitelnosti marketing mi přijde v pohodě, ale každopádně v zahraničí to funguje jako samozřejmost. Tam už na tom marketing neuděláte,“ dodává k tématu Klára, která si osobně udržuje jednoduchý šatník, hodně využívá swapy, hlavně interně mezi přáteli, anebo si oblečení půjčuje. „Kvůli oblečení na jednu příležitost dost oslovuju návrháře nebo některé brandy. Ale samozřejmě sem tam zajdu i do řetězce, není nutností do nich nechodit, když to oblečení unosíte. Můj vlastní šatník je hodně minimalistický, ale potom mám cestovatelský šatník, který obsahuje oblečení nakoupené na cestách – tam i ráda chodím třeba do sekáčů a pořizuju i bláznivější kousky,“ říká vášnivá cestovatelka.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Klára je také autorkou knihy Méně mít, více žít. K minimalismu ji navedl dřívější přítel. „Poté, co jsme se rozešli, mi došlo, že mi v jeho ‚strohém‘ prostředí bylo dobře a že já mám moc věcí. Testovala jsem, kolik jich opravdu potřebuju, věci, které jsem nevyužívala, jsem měla v jiné místnosti a postupně jsem je rozdávala a rozprodávala. Zbavila jsem se i těch, ke kterým jsem měla vztah – ale vztah byl to jediné, nepoužívala jsem je. Bavilo mě i to, k jakým lidem putovaly, mělo to příběh,“ vzpomíná na svou cestu k minimalismu, který praktikuje i v digitální oblasti. „Mám pocit, že hlavně kvůli práci jsem hodně závislá na sociálních sítích. Uvědomila jsem si, že toho mám plné zuby. Nemůžu si dovolit telefon vyloženě vypnout, v takovém případě se někdy stane nějaký problém, spíše mám daná taková digitální okénka, jinak mám mobil v jiné místnosti. Používám klasický budík. Souvisí s tím i digitální očista ve formě fotek a jejich počtu, všechno si třídím do složek… Ale pořád se to učím. Na Instagramu mám nastavený limit 20 minut každý den a stejně tak je tomu u Facebooku.“
Odkládání telefonu podpořilo i proces tvorby její připravované knihy Teorie klavíru, souboru příběhů z jejího života. „Chtěla jsem ukázat, že můj život někdy jede velkou rychlostí a řada mých příhod je dosti veselých na to, abych je vyprávěla,“ říká o knize, ve které najdete 41 povídek.
„Teorie klavíru je taková moje životní filozofie, naivní představa o lásce a o tom, jak život funguje. Je převážně o hledání životního partnera a o tom, že i v mých 34 letech není ostuda být single, že není špatné si radši déle počkat, než žít v něčem, co člověku nevyhovuje.“
Důležité pro ni je, aby se ženy při čtení knihy zasmály stejně jako ona nad svým životem. Kniha by předběžně měla spatřit světlo světa v září, ale nejdříve na ni bude navázána crowdfundingová kampaň u nakladatelství Pointa.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Klára prozradila, že už by se chtěla pustit do dalšího psaní. Dále se chce věnovat studiu psychoterapie „Ráda bych to dohnala do tréninku, který bude trvat ještě tak pět let. Psychoterapie mě velice naplňuje a baví a myslím si, že je to důležité – i při psaní knihy, jelikož si uvědomuju, že tím mám na lidi jakýsi vliv. U knihy Méně mít, více žít jsem to zaznamenala, lidé mi psali své příběhy o tom, jak jsem je ovlivnila. Cítím velkou zodpovědnost.“ Psychologii podle ní lze najít samozřejmě i v módě. „Móda je hra, zábava, ale také velká psychologie – to, jak postavíte svou značku a jak budete s lidmi komunikovat, jak vás oni budou vnímat. I úspěšnost lektorů Institutu se odvíjí od toho, jak studenty vedou, jestli jsou negativní, nebo naopak pozitivní a studenta podpoří, vyzdvihnou klady…“
Stálý fashion tým Institutu tvoří pět lidí, ostatní lektoři se střídají, často jen hostují nebo zastávají roli externích konzultantů. A co od nich můžeme čekat v budoucnu? „V tuhle chvíli bychom rádi přišli s kurzy, které zatím jinde nejsou. Něco rozjedeme v listopadu, další kurzy s novým rokem,“ předznamenává Klára, která aktuálně nabírá další lektory.
Na závěr jsme se jí zeptali, jestli už není český módní trh přesycený, zda je vůbec prostor na nové značky. „To je jednoduché – tady je prostor pro dobré značky, ne pro nějaké experimentování a zkoušení. Takových je tu dost. Největší úspěch asi zažívá sportovní odvětví a streetwear. Jak se říká, musíte mít ten správný produkt,“ zakončuje Klára Haunerová, v jejímž Institutu módní tvorby třeba i právě vám pomohou uvést vlastní značku na trh.
