Před devíti měsíci jsme se všichni uchýlili do svých domovů, a to velmi rádi. Nákazy jsme se báli a čas strávený doma jsme vnímali jako příležitost dát se do formy, naučit se vařit nebo péct (zvlášť populární byl banánový chlebíček) anebo strávit čas s našimi blízkými v teple rodinného krbu. Samozřejmě se našli i tací, kteří už v 10 hodin ráno měli v sobě pár piv, či se rozhodli spát do pěti odpoledne. Ale i to člověka časem omrzí.
Dnes se však bojíme něčeho jiného mnohem více než koronaviru. Podle psychologů jsou nyní strachy, které donutí Čechy navštívit poradce: ztráta práce, ekonomická krize, dluhy, nezaplacené nájmy, nedostatek financí na vánoční dárky, uživit rodinu atd. A právem. Kolik rodin bude letos poznamenáno vládními opatřeními, si ani neumíme představit.
Když vezmeme všechny tyto aspekty v potaz, není se čemu divit, že ze sociálních sítí našich přátel mizí fotky čerstvě napečeného chleba, záznamy z domácích lekcí jógy a selfies se členy rodiny. Během pouhých devíti měsíců občané přešli ze strachu z nákazy a pocitu vlastenectví, který umocnilo šití roušek, do vzteku a pobouření způsobených vládními nařízeními a rovnou do nihilistického stavu bytí, které balancuje na hraně s depresí.
Naskýtá se tedy otázka mentálního a fyzického zdraví. Fyzické zdraví je nutné opatrovat a vždy by se za něj mělo bojovat. Ale co duševní zdraví? Je přeci stejně důležité a v některých ohledech i důležitější, avšak je stále opomíjené, anebo mu není přisuzována velká váha.
Je tedy na nás, abychom si pěstovali naše mentální zdraví stejně tak, jako se udržujeme v kondici fyzicky. Pokud se ale dostaneme do situace, ze které nevidíme východisko, tak je hlavní sdělit to svým blízkým či profesionálům. Nikdy na to nejste sami.
