Zastáváte názor, že jíst a žít zdravě není pouze o tom, co a v jakém množství máme na svém talíři, ale především o tom, jak všechny aspekty životosprávy přetvoříme k finálnímu obrazu dokonalosti, který se stane naším standardem. Jak byste ještě dále popsala, co pro vás znamená zdravý životní styl?
Tuhle frázi skutečně vnímám jako pomyslný základ filozofie, kterou zastávám. Ačkoliv je ode mě v pozici výživového poradce často očekáváno, že se budu zajímat pouze o jídlo a řešit s klienty i širokou veřejností stravovací stránku věci, ve výsledku se vždy dostaneme k tomu, že i sebelepší stravovací režim postrádá smysl, pokud není zasazený do správného kontextu, respektive pokud jeho jednotlivé aspekty odmítáme vnímat a zohledňovat.
Zdravý životní styl pro mě znamená přesně to, co v sobě toto slovní spojení skrývá – styl života s důrazem na zdraví, tedy prožívání života tak, aby byl v souladu s naší spokojeností a plným potenciálem fyzické i psychické stránky.
Není to jen o jídle, není to jen o tréninku a nemá to škatulky. Je to dynamická proměnlivá záležitost, se kterou se musíme učit hledat nejlepší možnou symbiózu a vnímat ji v komplexním měřítku.
Jak často říkáte – „všechno souvisí se vším“…
Při těchto slovech se vždycky musím usmát, protože je to pravděpodobně nejfrekventovanější fráze, která je ode mě na všech platformách a v nejrůznějších souvislostech slyšet. Jak zaznělo výše, nelze řešit izolovaně jen jednu oblast, ale je potřeba zachovat celostní přístup a řešit věci komplexně – jídlo s tréninkem, trénink s chodem dne, chod dne se spánkovou hygienou, spánek například s podobou posledního jídla dne a tak dále, až bychom mohli jmenovat do nekonečna. Jakmile jednotlivé složky začneme vytrhávat z kontextu, nemůžeme očekávat efektivitu v jejich (vy)řešení. Cílem je vlastně takové neustálé sebepoznávání, sebereflexe a propojování jednotlivých aspektů do architektury souvislostí.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Měla byste nějakou radu, jak na cestě ke zdraví najít rovnováhu a porozumět potřebám svého těla?
To je nádherná otázka. Přála bych si na ni mít jednoznačnou a rychlou odpověď, ale pravdou je, že je to dlouhá, a troufnu si říct, že de facto nikdy nekončící cesta. Z mého pohledu stoprocentní rovnováha ani neexistuje, protože se její stav mění spolu s tím, jak se měníme i my. Na celé téhle cestě je ale důležité znát své priority a sjednotit je s tím, co děláme. Pokud je mojí prioritou zdraví, dělám v rámci svých aktuálních možností taková rozhodnutí, která ho podporují? Vnímám své tělo? Jsem schopný/á poslouchat vlastní intuici? Obecně si myslím, že často bývá problém v tom, že se „neznáme“. Nepozorujeme se, nehledáme souvislosti, nehledáme odpovědi v sobě. Když začneme tam, směr celé cesty se ale vždycky vykrystalizuje.
Jak byste popsala vaši cestu do bodu, kde se aktuálně nacházíte?
Použila bych stejná slova, která jsem zmínila i výše – dynamická, nikdy nekončící a (právě proto) krásná. Bod, ve kterém se nacházím dnes, ať už v profesním nebo osobním životě, se formoval pozvolna a přirozeně. To vnímám asi jako jeho největší benefit, protože ačkoliv jsem člověk, který miluje plánování, ve svém životním směru jsem nechala promluvit intuici. Ukázalo se, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.
Větší zájem o zdravý životní styl se u vás projevil v době, kdy jste žila v Kalifornii. Jak vás toto období a tamní zkušenosti formovaly?
Ameriku beru jako svůj druhý domov. Jejímu prostředí, školství, mentalitě, lidem a možnostem vděčím opravdu za hodně. Etapa života v Los Angeles mi dala základy všeho, co dělám a kým jsem dnes. Znamenala pro mě život na druhé straně světa s čistou kapitolou, kde bylo jen na mě, jak ji začnu psát. Současně jsem se ocitla v prostředí, které přímo vybízelo k tomu, abych si uvědomila, jak určité faktory ovlivňují nejenom to, jak vypadáme, ale především jak se cítíme, jak fungujeme a kde je náš potenciál. To se přirozeně okamžitě propojilo se zájmem o výživu, fitness a s tím spojenými oblastmi. Zpátky do České republiky jsem se vrátila s pevně zakořeněnou vizí, že si ve svém životě už ani nedokážu představit dělat něco jiného.
Jaké jsou mezi Čechy a Američany rozdíly v postoji ke stravě a pohybu?
Snažím se v tomto ohledu vyhýbat generalizaci, přeci jen se bavíme o celém kontinentu. Opravdu záleží – stát od státu, člověk od člověka. Stejně tak u nás. Odpověď bude definovaná tím, kde a v jaké bublině se člověk pohybuje a jaké prostředí kolem sebe vytváří on sám. Osobně vnímám Spojené státy jako zemi možností, a právě proto jsem je využila k tomu, abych z nich vytěžila i spojení s lidmi, kteří mají na životosprávu stejný pohled jako já. Z vlastních zkušeností mě ale mrzí, že je na Američany pohlíženo jako na nezdravé jedince libující si ve fast foodech. Pokud bych opravdu měla porovnat celkový dojem v kontrastu s našimi podmínkami, ze své perspektivy bych si troufla říci, že je u nás situace horší.
Předchozí otázka se vztahuje spíše ke každodennímu životu běžného člověka, ale ještě by mě zajímaly rozdíly přímo ve výživovém poradenství – jak už z pozice kouče, tak klienta…
Moje odpověď bude samozřejmě opět zabarvená lokacemi, se kterými mám největší osobní zkušenost, tedy s Kalifornií a v současné době s Floridou a Massachusetts. Američané si v tomto ohledu oproti našim podmínkám nebojí říct o pomoc a berou ji jako urychlení a zefektivnění procesu, místo projevu slabosti. Je běžné mít svého kouče v nejrůznějších oblastech života, tedy často právě i toho nutričního. Protože se z vlastního zájmu sama pohybuji částečně i na poli fitness, platí to tak dvojnásob. Tím pádem jsou otevřenější a sdílnější, vyhledávají řešení. Pro poradce nebo kouče je to potom příjemný benefit, protože je to zkrátka určitý standard.
Některé z klientů máte dokonce na čekací listině. S kolika lidmi zvládáte obvykle spolupracovat a mentorovat je? Ulehčilo vám hodně práci to, že jste k sobě do MG COACHINGu přibrala další kolegyně?
Čekací listinu mám víceméně již přes dva roky. Za tu dobu museli všichni klienti projít určitou fází čekání, než jsme se dostali k přímé spolupráci, jen s tím rozdílem, že se čekací doby stále prodlužovaly. Zájem vzrůstal, ale nikdy jsem nebyla ochotná snížit kvalitu služeb na úkor kvantity a kapacita má samozřejmě své meze. I to bylo vizí pro rozšíření týmu. Chtěla jsem předat know-how dále, být pod záštitou totožné filozofie klientům k dispozici rychleji a mít možnost dát za svůj tým ruku do ohně. Kapacitu svých klientů mám velmi striktně omezenou, abych byla každému schopná dát své maximum. Nejsem ale schopná říct konkrétní číslo, protože se mění v závislosti na mých ostatních aktivitách. Mimo individuální poradenství se starám o chod firmy a o vývoj i chod vlastní značky MG, jsem k dispozici svým kolegyním, pracuji na podcastu, knize a s ní spojenými povinnostmi a pracovní stránku kombinuji se zahraničním navazujícím studiem klinické výživy.
Moje kolegyně jsou ženy s velkým Ž, svoji práci odvádí dokonale a dosahují s klienty nadprůměrných výsledků. Vědomí, že reprezentují tyto standardy a že jimi především samy žijí, je rozhodně nevyčíslitelné.
Jak se Vám pracuje takto v týmu?
Jsem za své kolegyně nesmírně vděčná. Nejde jen o profesní stránku, ale především o tu lidskou. Nutno také říci, že nejde jen o nás, které jsme „vidět“. V pozadí stojí spoustu lidí, kteří se starají o plynulý chod, od asistentky přes právníka až po účetní. Každému člověku v procesu patří obrovské díky, protože bez nich by nebylo možné nic.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jste spoluautorkou knihy Cesta k opravdovému jídlu a aktuálně vám vyšel druhý díl s názvem Další krok Cesty. V čem je druhá kniha odlišná a v čem byl jiný samotný proces tvorby?
Další krok Cesty označuji jako volné pokračování jedničky. Jde dále, více do hloubky. Popisuje zákoutí metabolismu, mechanismus diet, tematiku kalorií a intuitivního stravování a také často dotazované a kontroverzní dotazy. Koncept stejně jako v Cestě k opravdovému jídlu propojuje teorii s praxí, jinak řečeno kapitoly výživových základů s kapitolami nutričně vyvážených receptů. Proces příprav byl paradoxně ještě náročnější než příprava první knihy, protože jsme na sebe kladly vyšší nároky. Finalizace také trvala déle, od začátku do konce přibližně rok a půl.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zakládáte si na kvalitě – v přístupu ke své práci, ke klientům, k jídlu a samozřejmě také u jídla samotného. I proto vznikla značka MG a produkty z kvalitních ingrediencí. Mohla byste značku a její myšlenku ještě přiblížit?
Za značnou stojím společně s Lucií Gránovou a Nicole Ehrenbergerovou z A Cup of Style, přičemž všechny bojujeme s velkou časovou vytížeností, ale přitom máme vysoké nároky na kvalitu výživy, kterou poskytujeme svému tělu. Stojím za ním v roli zaštítění konceptu a nutriční stránky věci. Hlavním záměrem značky bylo přinést na světlo světa produkty, které propojují dva klíčové aspekty: kvalitní, vyvážené a plnohodnotné složení s chutí, na které zkrátka a dobře není poznat, že se bavíme o „zdravém“ jídle. Chtěly jsme dokázat, že stravovat se zdravě není žádné utrpení a že kouzlo základních ingrediencí dokáže neskutečné chuťové variace.
Nedávno jste uveřejnily nový produkt (instantní kaši), můžete prozradit jaké další plány máte?
Instantní kaše jsme vypustily do světa nedávno a shodujeme se na tom, že od té doby jiné doma už ani nevyužijeme, jak moc jsme se do nich zamilovaly. V tuto chvíli vychází také limitovaná řada ořechového krému k příležitosti vydání druhé knihy. Ta je v příchuti banana bread, se kterým jsme se spoluautorkou Evou vyfocené na titulní straně. Současně také momentálně pracuji na nových příchuťových řadách, které bychom chtěly v průběhu roku postupně představovat.
Mám s vámi hodně spjaté slovo PROČ, které ve vašem životě hraje důležitou roli. Co je vaším PROČ a proč bychom si to své měli uvědomovat?
Od chvíle, kdy jsem naplno pochopila jeho význam, je pro mě slovo „proč“ naprostým základem všeho, do čeho se pouštím. Vnímám ho jako zásadní k tomu, abychom mohli najít své „co“ a „jak“. V tomto ohledu je pro mě nesmírně inspirativní osobností Simon Sinek, který tuto tematiku světu představil v nejlepším možném světle. Pokud použiju jeho slova, s „proč“ je zkrátka potřeba začínat, aby věci dospěly do zdárného konce. Moje „proč“ by nejlépe shrnula touha rozvíjet se a ukazovat cestu.
Jedno velké PROČ stojí i za vznikem podcastu, o kterém říkáte, že byl výzvou, ale zároveň splněným snem. Jak byste shrnula vaši dosavadní podcastovou tvorbu a vývoj?
Podcast je stále veliká výzva a možnost neustálého posunu. Nejcennější je na něm pro mě fakt, že je vždycky co zlepšovat, ale že je zároveň vidět (a slyšet), co už lepší je.
Na začátku jsem doufala, že bude důkazem, že člověk jednoduše musí začít, i když nikdy není dokonale připravený. I dnes, po téměř dvou letech podcastování, kdy se vyšplhal na jeden z nejposlouchanějších českých kanálů z oblasti výživy a fitness, mám k mikrofonu stále stejný, mnohdy i větší respekt než na úplném začátku. Je to úžasná platforma s potenciálem předávat zásadní informace, myšlenky a podněty. Vnímám ji jako prostor otevřených dveří a propojení podcastera s publikem určitou intimnější formou, než jak je tomu na sociálních sítích.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak vybíráte témata a hosty?
Témata vybírám spontánně, podle aktuálních témat řešených v životě, práci a společnosti. Některá nosím v hlavě déle, některá vzniknou doslova pár minut před nahráváním. Hosty tvoří vždy lidé, se kterými souzním, jejichž práci znám a kteří jsou inspirací i mně – lidé, kteří mají co říct a zaslouží si být slyšet.
Oblast výživy je spojená se zmatkem, spoustou informací, které ne vždy jsou pravdivé, různými mýty… Jak se v tom má laik vyznat? Kde hledat osvědčené informace a jak nenaletět „samozvaným“ výživovým rádcům či lidem, kteří jen propagují nějaký produkt či dietu?
To je velká pravda. Dnes není problémem nedostatek informací, ale spíše jejich přebytek. Když se vcítím do druhé strany, naprosto rozumím zmatku, který v celé oblasti panuje. Z mého pohledu je zásadní nezapomínat na selský rozum.
Ze své podstaty rádi hledáme rychlá řešení a magickou pomoc, ale opět, i tady je potřeba začínat u sebe.
Co se týče zdrojů a výživových poradců, doporučila bych sledovat nejenom to, o čem daný člověk mluví, ale především čím žije a co skutečně dělá, jaké reálné výsledky o jeho práci vypovídají. Často od našich klientů slýchám, že mě sledovali roky, než mě skutečně oslovili. To je za mě nejlepší možný scénář, protože vím, že mě pak opravdu znají a ví, proč oslovili právě mě. Vnímám jako zásadní, aby byl klient ztotožněný a srozuměný s filozofií, kterou chce do své stravy nechat promítnout.
Na Instagramu sdílíte inspirativní myšlenky, i na vašich příspěvcích je znát, že preferujete kvalitu nad kvantitou. Doporučila byste i jiné účty, které jsou dobrou inspirací?
Mockrát děkuji za kompliment, vážím si toho. Sama na Instagramu sleduji jen málo účtů a přiznám se, že si pečlivě vybírám, kým se ve světě sociálních sítí obklopuji. Pohlížím na to podobně jako na výživu, protože jde také o obsah, který určitým způsobem konzumujeme. Mezi účty, které sleduji, má každý jeden své opodstatnění. První, které mi přišly při položené otázce na mysl, jsou ze zahraničních například Max Lugavere nebo Ryan Carter, z českých třeba Jan Vojáček nebo Margit Slimáková.
Jak už jste zmínila, je pro vás důležitý time management. Máte někdy dny, kdy neplánujete? A jak se cítíte, když něco nejde podle plánu?
Time management je oblast, na kterou nedám dopustit a ve které se vyžívám i z pohledu zájmu o oblast produktivity. Přiznám se, že jsem ten typ člověka, který si potřebuje naplánovat a doslova naordinovat i volno, určit si jasné bariéry a hranice. Tím pádem opravdu plánuji každý den, ačkoliv někdy spíše podvědomě. Protože v běžném programu potřebuji koordinovat dvě časová pásma a ladit své termíny s firemními povinnostmi a velkým množstvím osobních i online schůzek, nedokážu si to jinak představit. Na druhou stranu jsem ve svém řádu flexibilní, takže předem počítám s častými změnami a nutností přizpůsobovat se jim, nenechávám se tím nijak rozhodit.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Můžete nám dát tip na to, jak být produktivnější, ale zároveň se nestát workoholikem nebo nevyhořet?
Je to oblast, ke které přistupuji s velkým respektem. Se syndromem vyhoření i únavovým syndromem už jsem se potkala a kvůli nim si uvědomuji, jak tenká je hranice mezi zapálením a shořením. Těžko se to popisuje někomu, kdo nezažil, ale z vlastní zkušenosti vždy zmiňuji, jak je důležité myslet na to, že více neznamená lépe. Dostáváme se ale opět ke zmíněným hranicím, které je v některých situacích potřeba nastavovat. Věřím, že tahle nutnost paradoxně stoupá úměrně s tím, čím více člověk miluje svou práci, protože má jinak tendenci udělat z ní celý život.
Kam plánujete do budoucna směřovat na své životní a pracovní cestě?
Plánuji pokračovat v aktivitách, které jsou aktuální v tuto chvíli – vést dále koncept výživového poradenství a svůj tým, být svým vlastním klientům k dispozici v nejlepší možné kompetenci, pracovat na vývoji nových produktů i obsahu a dále se vzdělávat a vyvíjet. V druhé polovině tohoto roku se díky akademické příležitosti chystám zpět do Miami, kde budu s největší pravděpodobností v následujících letech trávit vždy část roku. Celková vize ale zůstává při jednom: držet se svého „proč“ a přijímat výzvy, které mi položí do cesty.
