V práci trávíme třetinu života, a proto je opravdu důležité, abychom se v ní cítili co nejlépe. Michal Šrajer se tématu štěstí v práci věnuje již více jak 12 let. Spoluzaložil studio Inmite, které se později stalo součástí společnosti Avast, a již tehdy se jmenoval tzv. Chief Happiness Officer (ředitel firemního štěstí). „Mojí misí je hledat, jak to udělat, aby lidem bylo v práci dobře, aby mohli dělat skvělou práci, a tu roli si držím pořád,“ objasňuje svou roli Michal. „Její obsah se mění podle toho, co dělám. Snažím se držet focus firmy na to, že je opravdu důležité nějakým způsobem pracovat s firemní kulturou.“

O spokojenost zaměstnanců dnes usiluje čím dál více firem a mají k tomu dobrý důvod. Šťastnější lidé jsou totiž kreativnější a produktivnější. „Podle mě je šťastný zaměstnanec člověk, který má možnost v práci budovat hluboké vztahy, to znamená, že je obklopený lidmi, se kterými si rozumí, mezi kterými se cítí bezpečně a může před nimi odhalit své slabiny a oblasti, ve kterých si není jistý,“ definuje Michal. „Štěstí v práci ale není, pro někoho překvapivě, jen o tom vytvořit prostředí, ve kterém lidé chodí hrát fotbálek a je jim veselo, to je jedna strana mince, ale ta druhá je, že mají možnost dělat skvělou práci, rozumět a vidět, čím přispívají hlubšímu smyslu firmy. Časem by totiž člověk narazil na to, že má sice v práci kamarády a je mu fajn, ale nic moc smysluplného tam nedělá.“ Dále zmiňuje důležitost vzdělávání, a nakonec téma zdraví, jak fyzického, tak mentálního.

Aby byli šťastní zaměstnanci, je potřeba, aby byl spokojený jejich leader.

Těm doporučuje začít po menších krocích, postupně si budovat nové návyky, např. se věnovat mindfulness tréninku, najít si čas na pravidelný pohyb a zlepšování vztahů v práci. „Snažím se neustále hledat cestičky, jak něco zlepšovat – ve všem se dá růst. Sám se sebou dělám takové měsíční shrnutí toho, kam jsem se posunul, co jsem zvládl a kam bych se chtěl dostat, a snažím se připomínat si smysl své práce. Když v tom budu mít jasno já, budu moct lépe pomoci i druhým jít v tomto směru kupředu,“ dodává.

A jak upevňovat vztahy v týmu? „V rámci našeho týmu Happiness@Work je to řada experimentů, které nás dávaly, nejen v covidovém období, dohromady, ať už týmové challenge, jako kdo ujde za měsíc nejvíce kroků, měsíční retrospektiva (v čem se nám dařilo, jak bychom se ještě mohli posunout apod.), online setkávání u snídaně či her… Za mě je důležité si připomínat, že práce není jen o práci, ale že i vztahy přispívají k tomu, aby se nám lépe pracovalo.“

S příchodem pandemie a home-office se zvýraznily problémy, které u firem byly již předtím. „Pokud neuměli moc dobře komunikovat a říkat si věci na rovinu, teď to bylo ještě mnohem těžší, jelikož seděli doma a nepotkávali se,“ říká Michal. „Zatímco ve firmách, kde tohle fungovalo, si lidé našli cestičky, jak se potkávat i online.“ Doufá, že časem najdeme ideální střední cestu mezi prací z domova a z kanceláře. „Firmy se přizpůsobují, netlačí lidi do toho, aby denně docházeli – posouvá se to ke kompromisu, který bude fungovat na obě strany.“

Ne vždy se vedení snaží vytvořit pohodové pracovní prostředí a motivovat své zaměstnance. Proto jsme se Michala zeptali, co pro svou spokojenost může dělat sám zaměstnanec. „Pokud je to tak, že mě otravuje práce, nedává mi smysl, a ještě mě štve i šéf a další lidi kolem mě, tak pro sebe sice něco málo udělat můžu, ale nebude to fungovat. Neustále budu narážet na to, že i to ostatní je důležité. Na druhou stranu, když mě bude firma podporovat a šéf mi dá prostor, já ho musím naplnit.“ S tím souvisí tzv. job crafting, metoda, která vám pomůže upravit si to, co děláte, tak, aby vás to víc bavilo. Zaměřte se na své silné stránky – ty si ujasníte např. pomocí internetového nástroje CliftonStrengths od Gallupu.

„Když se budu soustředit na věci, které mi jdou, a na to, s kým se při práci chci potkávat, den ode dne mi v ní bude příjemněji. Zároveň ta největší změna v rámci celé organizace vzniká nahoře, od vedení.“

„Můžeme tvořit v rámci jednotlivých týmů pozitivní ostrůvky, kde nám bude dobře, ale jiná oddělení mohou fungovat jinak. Pokud je pozitivní svět budován v rámci celé organizace, půjde to rozhodně snáz.“

Firmy se snaží zaměstnance obšťastnit různými benefity, jako MultiSport kartou, poukázkami, někdy i autem. I spousta výzkumů ale ukazuje, že tyto vnější motivátory nemají dlouhodobý účinek. „Poté, co dostanu v práci přidáno, nebo naopak nějakou pokutu, bude to na mě mít krátkodobý vliv a po nějaké době se dostanu opět na tzv. set point vnitřního nastavení,“ popisuje. „Lidé jsou ale celkem špatní v odhadu, co na ně bude mít dlouhodobý účinek. Hezky o tom mluví třeba Daniel Gilbert, jehož knížku Stumbling on Happiness zrovna poslouchám. Nastoupíme do firmy, kde všechny ty různé benefity, jako např. firemní auto, jsou, ale po nějaké době si na ně zvykneme a stanou se normálem, už nás nikam neposunou. Fungují jako lákadlo, nemají vliv na to, že se budou zaměstnanci dlouhodobě cítit dobře.“

Pro potenciálního kandidáta na budoucího zaměstnance je někdy těžké poznat, jestli ho ve firmě čekají příjemné pracovní podmínky. Michal radí ptát se lidí, kteří tam už pracují, nebo sledovat recenze na portálu Atmoskop. „Ale dokud tam sami nepracujeme, bývá to těžké poznat. V tom jsou dobré zkušební doby. V některých firmách už to naštěstí funguje lépe v tom, že mají např. týmové pohovory, při kterých máte možnost se setkat s budoucími kolegy, nebo zavedli dny či týdny na zkoušku, kdy člověk přijde a vyzkouší si tam pracovat, nasát atmosféru, ne se jen dívat. Někdy se firmy natřou na růžovo, to, co slibují, může být i pravda, ale ve výsledku nám to ke spokojenosti nepomůže.“

O zlepšení firemní kultury s pomocí Michala a jeho konzultací či workshopů měly zájem např. Synetech, Proficio, ale také T-Mobile či Johnson & Johnson.

Tématu štěstí v práci se věnuje i konference, kterou Michal spolu s týmem Happiness@Work pořádá již sedmým rokem. Letošní ročník proběhne 25. listopadu a ponese se v duchu otázky „Co bude dál?“. „Máme pocit, že se nám za prvních pět let podařilo dostatečně otevřít téma štěstí v práci v obecnější rovině, proto jsou poslední ročníky blíže specifikované. Letošní otázka míří k tomu, co a jaká poučení bychom si měli z této uplynulé doby odnést do budoucna. Na to se chceme ptát zajímavých leaderů a vědců, kteří už nějakou dobu na některých věcech pracují,“ přibližuje Michal a dodává, že je dobré být v tomto směru připraven, jelikož covid mohl být jen tréninkem pro jiné obdobné situace.

Stejně jako její loňský ročník proběhne konference s vysokou pravděpodobností ve virtuálním světě. „Nejsme takoví střelci, že bychom si řekli, že uspořádáme konferenci pro 500 lidí třeba v Kongresáku.“ V případě, že by mohli k online části přidat tu živou, chtěli by zorganizovat setkání v menších skupinách na několika místech. „To bychom chtěli směřovat i do zahraničí – máme partnery v Nizozemí, Belgii či ve Velké Británii. Jednotlivé skupiny by byly propojené telemosty a streamy.“

Virtuální podobu konference si vzala na starost společnost Confer-O-Matic, které je Michal součástí. „Výhodou je, že ve virtuálním světě se dá vymyslet téměř cokoliv – teď se tam chystá konference na Marsu nebo jsme dělali akci na tropickém ostrově.“ Díky tomuto formátu je i při online konferenci prostor pro networking a vedle přednášek se lidé mohou účastnit různých workshopů či se zastavit u „stánku“. „Skrze toto Expo mohou různé firmy představovat konkrétní služby, kurzy a nástroje, předávat zkušenosti. Loni to fungovalo samozřejmě o něco méně než naživo, ale snažíme se virtuální stánky nastavit co nejlépe, lidé se u nich opravdu mohli zastavit a popovídat si o konkrétním projektu. Chceme využít toho, že to není Zoom, kde vám někdo jen něco tlačí do hlavy, ale máte volnost, můžete se pohybovat a setkávat se s lidmi.“

Řečníky vybírají dlouho a pečlivě. „Snažíme se vytvořit co nejlepší program, za který dáme ruku do ohně. Když se nám ozve zajímavá firma a my ji neznáme, tak ji nějakou dobu sledujeme a snažíme se přijít na kloub tomu, jak to tam funguje. Hlásí se nám hodně zájemců, a to je vlastně dobrá zpráva, protože čím dál víc firem se snaží věnovat tématům kolem firemní kultury.“ Čekání na odhalení letošních řečníků a témat konference si můžete zkrátit sledováním minulých přednášek. „Loni jsme dali poprvé záznamy k dispozici za poplatek a veškerý výtěžek putoval na dobročinné účely,“ zdůrazňuje Michal myšlenku, že se nejedná o komerční ziskový projekt. „Jsme skupina nadšenců, kteří si myslí, že změní svět toho, jak práce funguje, a snažíme se pro to dělat kde co.“ Doporučuje např. přednášku o příběhu firmy Sonnentor a jejího zakladatele a „lidského“ leadera Josefa Dvořáčka z roku 2018, která sklidila velké ovace.

Před založením Happiness@Work cestoval po světě a navštěvoval různé firmy. Jak už bylo zmíněno, se zahraničními leadery je v kontaktu i nyní. Jak si Česko stojí v míře spokojenosti v zaměstnání v porovnání se světem? Jistý obrázek si můžeme udělat z každoročního průzkumu Word Happiness Report od Gallupu. „V severských zemích jsou napřed, ale jinak si myslím, že je to v Evropě už celkem vyrovnané – v rámci střední Evropy jsme se teď radovali nebo vzdychali nad stejnými věcmi. Nejsme na tom špatně ani extra dobře. ČR je ze všech zemí světa na nějakém 19. místě, a ještě jsme možná pokročili, což za mě není vůbec špatné…“

Ze setkávání a diskusí s vedeními společností si bere hodně inspirace, kterou se snaží posílat dál, ať už skrze zmiňované aktivity, tak podcast Štěstí v práci, ve kterém vybrané leadery zpovídá. „Dále čerpám z knížek a TED Talks, např. Daniel Pink, autor knížky Drive (Pohon) a jeho TED Talk, ve kterém mluví o vnitřní motivaci, nebo zmiňovaný Dan Gilbert má moc pěkný TED Talk o tom, jak jsme špatní v odhadování toho, co nás dlouhodobě činí šťastnějšími. Jednou z prvotních inspirací mi byly knížky Delivering Happiness od Tonyho Hsieha nebo Sedmidenní víkend a Podivín od R. Semlera.“

Ze sociálních sítí je pro něj nejstěžejnější LinkedIn, zprávy čte na Twitteru, ve volném čase si zapne Instagram. Snaží se na nich trávit ale co nejméně času. „Používám nástroje, které mi zabraňují některé aplikace příliš používat. Uvědomuji si, že někdy to přesáhne svou mez a jsem si vědom těch dopaminových závislostních smyček, které to buduje v našich hlavách.“ Na Twitteru sleduje např. Adama Granta nebo Simona Sinka (autor úspěšné knihy Začněte s PROČ, pozn. redakce).

Nezapomínejme ale, že štěstí v práci jde ruku v ruce s tím v osobním životě. To, jak se budeme cítit v práci, jistou měrou ovlivní, jak se budeme cítit doma.

„Chtěli bychom, aby lidé z práce odcházeli o něco šťastnější a usměvavější, než do ní šli, což pro mnohé pořád ještě zní jako kontroverzní myšlenka.“ Měli bychom si připustit, že emoce mají na práci vliv.

„Není to ale o tom, že bychom se měli všichni v práci povinně usmívat a mít radost, že jsme dostali banán, ale spíše o tom, že si dovedeme vzájemně rozumět jako lidi, pobavit se o tom, co nás trápí, a neřešit čistě byznysové věci.“

Na závěr rozhovoru apeluje na to, abychom si uvědomili, že firemní kultura je strategickou výhodou. „Myslím, že v nadcházejícím období bude čím dál důležitější. Čím dál víc se smazávají rozdíly mezi vnějšími věcmi a tím, že se firmy porovnávají v tom, co všechno umí nabídnout, čím dál důležitější bude to, jak DOOPRAVDY fungují uvnitř,“ uzavírá Chief Happiness Officer Michal Šrajer.