„Móda pro mě znamená svobodu, určitou formu vymezení se a kreativitu,“ říká Josefina Bakošová, která dříve působila jako módní návrhářka pod vlastní značkou Chi-Chi a od roku 2014 svou tvorbu prezentuje pod vlastním jménem.
„Značka se mění zároveň se mnou. Můj pohled na svět a život se v ní promítá. I mé zákaznice jsou starší, moudřejší a sebevědomější,“ říká.
Tvoří jednoduché, elegantní a nadčasové módní kousky. Základem Josefininých kolekcí jsou košile jakožto dominantní prvek šatníku každé ženy. Z nich pak vychází košilové šaty. „Jsou to moje oblíbené kousky. Vždy navrhuji to, co bych nosila i já sama.“
Mohla byste přiblížit svou poslední kolekci ME?
ME je kolekce o mně, vystihuje mě samotnou ve své vlastní podstatě. Jednotlivé kousky odráží významné momenty uplynulého roku, pocity během této doby a samozřejmě i to, co jsem měla na sobě. Patří mezi ně maturitní ples nejstarší dcery nebo premiéra úžasného filmu, pro který jsem navrhovala kostýmy. Velkou inspirací pro mě byla také oblíbená květina hortenzie, jejíž barevná škála se nese celou kolekcí.
Jak velký zájem o svou módu zaznamenáváte?
Musím zaklepat, ale zájem o značku je stále velký, ať u tuzemských zákaznic, tak i v zahraniční. Jezdíme na mezinárodní veletrhy, kde prezentujeme český design. Předloni jsme přebudovali designovou galerii Harddecore, kterou jsem založila v roce 2004, čistě jen pro mé kolekce. Sice zde najdete i další spřátelené značky s doplňky jako kabelky nebo šperky, ale ty k mému oblečení neodmyslitelně patří.
Ve své vizi prezentovat v Harddecore nové tváře na poli českého i zahraničního designu jste pokračovala i za pandemie, konkrétně v rámci projektu SEN O. Můžete ho přiblížit?
Na projektu se podílím s kamarádkou a kolegyní Annou Marií Zwyrtek. Základní myšlenkou celého konceptu byla nemožnost vyrazit do galerií a muzeí. Chtěly jsme tak vrátit umění zpět mezi lidi. Druhotnou myšlenkou celého projektu je podpora žen – umělkyň, které k nám kurátorsky vybíráme.
Pořádané výstavy jsou prodejní a část výtěžku z prodaných děl putuje na podporu dobročinného projektu Metráž, který pomáhá ženám v nouzi. Jak se vám zatím podařilo pomoct?
Mně samotné se toto téma osobně dotýká, a proto se snažíme zapojit alespoň v této míře. Projekt je stále v začátcích, ale co se zájmu týče, zatím můžeme říct, že se nám relativně daří.
Přečtěte si také
Czech Social Awards 2022Oblečení také půjčujete. Jakou máte zatím zkušenost?
Dle mého je to skvělá služba. Ne každý má prostředky na koupi šatů od návrháře. A co s nimi pak, až je vynesete? Šaty si může půjčit opravdu kdokoliv. Zatím se v nich objevují převážně české herečky na filmových premiérách a různých společenských akcích nebo redaktorky z módních časopisů. Patří mezi ně například módní redaktorka z časopisu Marianne, režisérka Beata Parkanová, herečka Lenka Krobotová, Jana Bernášková nebo Kristýna Janáčková. Naposledy se v našich šatech objevila ve svém novém videoklipu zpěvačka Lenny.
Pocházíte z umělecké rodiny, tíhla jste k umění a později k návrhářství už od dětství?
Milovala jsem od malinka vůni terpentýnu, dřeva a kadidla, ale návrhářství mě nikdy nepřitahovalo. S oblečením jsem si vždy hrála, přešívala, barvila, šila, ale nenapadlo mě, že se tomu budu někdy opravdu věnovat.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Studovala jste grafický design a poté scénografii na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Jak to ovlivnilo vaši tvorbu?
Grafický design miluju a musím říct, že mi dost chybí. Často jsem pak na DAMU slyšela na mou tvorbu kritiku, že vidím vše placatě a chybí mi prostor. Nějakým způsobem tohle cítím i ve svém oblečení. Při studiu jsem našla zálibu ve vymýšlení kostýmů.
Naposledy jste jako kostýmní výtvarnice oblékala herce filmu Okupace. V porovnání s autorskou tvorbou se jedná o jinou disciplínu. Přiblížila byste proces tvorby dobového oblečení?
To je jiná disciplína… přesně jak říkáte. Kostýmům jsem se věnovala dříve a na delší čas je opustila. Při Okupaci jsem znovu objevila kouzlo téhle práce. Díky kostýmům a hlídání si přesnosti ze starých obrázků a fotek se člověk dostane do dané doby, a to mě moc baví. Zároveň jsem při Okupaci měla jistou volnost a svobodu a mohla tvořit, což pro mě bylo důležité.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Čtyři roky jste spolupracovala s Ester Geislerovou na tvorbě oblečení a později v rámci projektu Terapie sdílením. Jak byste tuto etapu zrekapitulovala?
Bylo to krásný. Bavilo nás spolu tvořit a smát se. Máme podobný smysl pro humor a opravdu jsme zažily spoustu legrace. Povedlo se nám otevřít jakýsi fenomén, což jsme ani jedna nečekala.
„V tomto hezkém a nečekaném období jsem si ale také uvědomila, že můžete velmi rychle sklouznout do závislosti na sociálních sítích a vše začnete vnímat skrze ně.“
Projekt Terapie sdílením na Instagramu sleduje 333 tisíc uživatelů. Pod stejnojmenným hashtagem najdeme tisíce zpráv na vztahová a intimní témata, které jim lidé denně posílali a stále posílají. S popularitou instagramového profilu se postupně rozšířily i možnosti dalších formátů. Ester s Josefinou vydaly dvě knihy, audioknihu, diář, seriál a začaly spolupracovat s párovým terapeutem Honzou Vojtkem, s nímž pořádají (respektive nyní už jen Ester) přednášky.
Lidé s vámi sdíleli tisíce nejen rozchodových zpráv. Jakou máte osobní zkušenost, rozešel se s vámi někdo přes zprávu?
Nerozešel. (smích) Vlastně si to vůbec reálně nedokážu představit!
Praktikujete sama terapii sdílením? Mluvíte o svém soukromí?
Praktikuji. Nikdy jsem neměla pocit, že když mám nějaké trápení, bolesti, starosti, že to nemohu sdílet. Vždycky jsem měla kolem sebe lidi, kterým jsem vše vyklopila a ulevilo se mi. Nevnímám to jako svoji slabost, prostě cítím, že taková jsem, a kdo tím opovrhuje, není můj člověk.
Jak využíváte sociální sítě?
Jsem jednorázový uživatel. Mám chvíle, kdy mám hroznou chuť sdílet své radosti a překvapení. Pak ale na dlouhou dobu zapomenu, že mám nějaký účet, kam bych něco měla dát. Rozhodně nechci cítit tlak, že musím pravidelně přidávat příspěvky. To mě opravdu nevyhovuje. Můj pracovní účet ale vyžaduje péči, a proto ho nedělám já, ale moje pravá ruka Anna. Podobně nepravidelně přistupuji ke sledování jiných tvůrců či značek. Koho mám ale opravdu ráda a líbí se mi jeho tvorba, je Martin Margiela.
V čem se liší česká móda od zahraniční?
Je opatrná.
Jak se stavíte ke spolupracím s influencery a známými osobnostmi?
Vůbec se tomu nebráním a jsem vždy šťastná, když mohu kohokoliv vidět v mém oblečení. Velice ráda spolupracuji třeba s herečkou Lenkou Krobotovou nebo Kristýnou Janáčkovou.
Jaké jsou vaše další plány a cíle?
Přeji si udělat přehlídku v zahraničí, více tam prodávat a mít více spokojených zákaznic.
