Jste mladí faráři, a přitom nejste ani jeden z věřící rodiny. Jak jste se dostali k víře a „profesi“ farářů?
Jakub: Na gymnáziu jsme dostali za úkol napsat referát z Bible. Stáhl jsem to z internetu a dostal kouli. To mě naštvalo, tak jsem si řekl, že ji přečtu celou. Během čtení mě ale natolik oslovila, že jsem se rozhodl být farářem. Napsal jsem faráři z evangelického sboru, že jsem přečetl Bibli a chci být pokřtěný. Byl z toho konsternovaný, protože to mu nikdo nikdy nenapsal, zvlášť v pubertě. Jeho práce mě natolik ovlivnila, že jsem se rozhodl jít na fakultu a pak hned do praxe jako farář.
Karel: Já jsem pokřtěný jako katolické miminko z babiččiny vůle, ale patnáct let bylo křesťanství mimo mě. Pak jsem šel na katolické gymnázium, ale v pubertě se můj vztah k církvi proměnil v odpor. Potřeboval jsem autoritu, vůči které bych mohl rebeloval, a to byla církev a křesťanství. Hledal jsem jiné náboženské cesty, spirituální rozvoj a po třech letech hledání jsem skončil u křesťanství. Ale rozhodnutí stát se farářem bylo dlouhodobější.
Jakub: Já jsem v církvi objevil důležitý point, že člověk může být věřící a zároveň normální. (smích)
Doteď si pamatuju, jak jsem poprvé na návštěvě u faráře viděl v garáži obrovskou motorku, a pak jsem zjistil, že je ženatý. A Karel zase zjistil, že je v kostele farářka…
Karel: Mě to úplně dostalo. Teď je to moje kolegyně, ale tehdy jsem z toho byl unešený, že mají za oltářem ženu. Tak jsem si řekl, jo, tady zůstanu.
Takže to pro vás byla motivace, že jako farář můžete žít „běžný“ život?
Karel: Ano, když budu upřímný, byl to pro mě jeden z velkých motivů, žít rodinný život a nést útrapy partnerství, a ne celibátu. Ale nechci říct, že jsem farářem kvůli sexu. (smích)
Kdo je Karel Müller a Jakub Malý v životě, mimo on-line svět a profesi evangelických farářů?
Jakub: Lidi od nás očekávají, že budeme žít nějakou roli oddělenou od toho, jací jsme v soukromí. My se ale snažíme to neoddělovat. Jaký jsem v práci, takový jsem i v soukromí, a v práci si na nic nehraju a naopak. Nejsme důstojní pánové, kteří vám dají rozřešení, ale dva normální chlapi, kteří slouží jako duchovní. Máme rádi kafe, pivo, sportujeme, každý máme svoji partnerku, rodinný život…
Karel: A já bych ještě dodal přírodu.
V Česku jste jako Pastoral Brothers jediná dvojice křesťanských youtuberů a evangelických farářů, kteří se i díky svému humoru stali influencery. Máte přehled, jak je to v tomto směru v zahraničí?
Karel: V zahraničí to jsou důstojné, chytré kanály, které navážno vysvětlují, jak to je s vírou. My jsme si řekli, že to chceme jinak. Jestli to chceme dělat pro Čechy a po česku, tak to musí být s humorem.
Jakub: V zahraničí je jeden kanál pro děti, který dělá animované biblické příběhy humorným stylem s velice jednoduchou, ale kouzelnou animací, má to obrovský úspěch, protože se na to jde s humorem.
První díl jste na svůj kanál natočili před dvěma lety na téma Jaký Bůh není. Získal si řadu kladných i negativních komentářů. Jak na vaše videa reagují diváci nyní? Změnilo se to od začátku?
Karel: Myslím, že už jsme se etablovali a lidi o nás vědí. Ti, co nás nesnáší, to vědí a nemusí nás o tom přesvědčovat. Ať už to jsou konzervativnější křesťané nebo nevěřící. Takže už nemusíme řešit komentáře ve stylu: Církev je v posledním tažení, že vymyslela takovýhle lidi, nebo běžte si znásilňovat děti jinam.
Jakub: Skladba sledujících se rozšiřuje, sledují nás lidé napříč církvemi, nejen evangelíci. Máme i spoustu sledujících od katolíků, evangelikálů a občas se nám objeví i jméno v azbuce, tak je možný, že nás sledují i pravoslavní. A také Slováci.
Karel: Myslím, že si nás našli i lidi, co se nehlásí ke křesťanství, ale hledají víru a u nás najdou první kontakt.
Jakub: A zprávy typu: Nejsem z církve, ale vaše videa jsou supr, nám chodí často. Ale i hejty chodí napříč církvemi i z necírkevní společnosti. Čekali jsme ale, že bude víc hejtů, a přitom kladných ohlasů je mnohonásobně víc.
Karel: Na církevní kanál máme dosah pěkný, ale není to tak, že by se k nám lidi chtěli hromadně hlásit. Ale doháníme Dominika Duku. (smích)
Jak reagujete na hejty a co to ve vás vyvolává?
Jakub: Když jsou hodně útočné, zasáhne to i nás. Hodně nad tím přemýšlíme a nedá nám to spát. Ale nejde, abych každých čtrnáct dnů nespal, protože se někomu nelíbím. Jednoznačné nadávky, kdy si na nás někdo vyleje vztek, rovnou mažeme.
Karel: Už jsme si zvykli. Ze začátku jsme s mazáním měli větší problém, ale nejsme Tomio Okamura, abychom každému dávali ban. (smích)
Jakub: Snažíme se diskutovat, pokud to má smysl a jsou lidi slušní. Občas se stane zázrak, že dojdeme k nějaké shodě, ale to je opravdu sem tam. (smích)
Karel: Ve virtuálním světě se s hejty vypořádává líp. Ale drtivá většina zpráv, které dostáváme, jsou pozitivní, radostné, děkující. Taky nám říkají, že jsme boží, a tomu se nebráníme. (smích)
Jakub: Máme i pár reakčních videí na YouTube. Jeden člověk natočil asi pět videí, kde z ateistického pohledu rozebírá, jak jsme hrozní, lanaříme děti do církve a manipulujeme. Tak jsme neměli to srdce mu říct, že nás děti skoro nesledují, ale spíš třicátníci, pětatřicátníci. (smích)
Jaká skupina diváků tedy převažuje?
Karel: Dívají se na nás hlavně lidi, jako jsme my. Kolem třicítky, z velkých měst, lidi, který berou život s humorem. Jednou jsme špatně zacílili video a někdo nás proklel, že budeme chudí. Tak jsem odpověděl, že jsme faráři a že už chudí jsme. (smích)
Jak na vás působí taková silně odmítavá až nevybíravá kritika?
Karel: Tady funguje sladká nevědomost. Nevíme, kam se naše videa všude dostanou, ale trochu mě to děsí. Můžeme ovlivňovat jenom provoz na naší stránce. Ale tito lidé už to mají rozmyšlené a já nemám potřebu je přesvědčovat. Na to nemám energii.
Jakub: Tvoříme ze sebe, autenticky a je na lidech, co si z toho vezmou. My se hlásíme spíš k progresivním křesťanům a nevadí mi být s konzervativci v dialogu, pokud o něj stojí a nemyslí si, že jejich pohled je zaručená pravda.
My svůj pohled nevydáváme za absolutní pravdu. Velice rád budu diskutovat, ale ne za cenu, že budu postavený do role špatného křesťana, který skončí v pekle, protože si nemyslím, že například masturbace je hřích.
O tématech víry a náboženství se stále mluví převážně vážně. Co vás inspirovalo vydat se touto humornou cestou?
Karel: Asi práce s dětma a mládeží, protože když jim budete dělat suchopárné přednášky jako ve škole, tak je to nebude bavit. Chtěli jsme udělat něco pro ně. Ale když jsme začínali tvořit, neznali jsme žádné youtubery. Museli jsme hledat a chtěli jsme, aby to bylo odlehčené.
Ale děti vás paradoxně nesledují?
Karel: Ano, to je jeden velkej fail. (smích)
Jakub: Děti nás nesledují, ale jejich rodiče, učitelé nebo faráři nás dětem pouští na výuce, napříč církvemi. Jsme z toho vyjevený a šťastný. Snažím se vymyslet, jak dětem co nejsrozumitelněji a nejzábavněji předat myšlenku víry. Vždycky na mě jen nechápavě koukali, ale od té doby, co děláme Pastoral Brothers, kde ve videích říkáme to samé jako na katechetické hodině, je to najednou cool. Protože je to YouTube, formát, který znají a mají rádi.
Jak mohou sociální sítě pomoci „zpopularizovat“ víru v Boha v Česku? Přeci jenom, o Češích se mluví jako o jednom z nejateističtějších národů světa.
Jakub: Je to současnost a v podstatě i minulost, kterou církve propásly. Facebooku si bohužel všimly až loni kvůli covidu, což je šílený.
Karel: Slyšel jsem od kolegy, že internet zabíjí církev. Ne, negativní a pesimistický přístup zabíjí církev, ne internet.
Jakub: Ale teď v covidu církve zjistily, že sociální sítě potřebují, aby mohly společně komunikovat a žít v komunitě virtuálně, a zjistilo se, že to není nic špatného.
Jakub: Církve dřív byly jen zalezlé v kostele a jediné povědomí, které jsme měli, bylo o TV Noe a že na náměstí stojí kostel. My, jako původně nekřesťané, jsme zjistili, že v církvi je obrovské bohatství, jak kulturní, tak myšlenkové a hodnotové, ale většinová společnost to neví. A není to její chyba, protože my jsme zalezlí a neříkáme jí to.
Karel: Církve mají spoustu tradičních forem pro předávání víry a sociální sítě jsou jedna z těch dalších. Zatím byla opomenutá, my jsme ji zvedli a už se nebojím říct, že se to povedlo.
Jakub: V době nouzového stavu jsme přenášeli živě bohoslužby na Facebooku a lidé na ně koukali virtuálně. V mezidobí covidu pak přišli do kostela, ale i tak se někteří přihlašovali on-line. Takže najednou komunita byla mnohem širší. Objevili jsme, že nemusíme být jen zavření v kostele, ale můžeme nabídnout kostel i lidem, kteří sem prostě nemohou přijít.
Karel: Na naše bohoslužby koukala i paní z Korfu, v kostele vyrůstala a teď se tam zase může virtuálně dostat. Taky spousta stařičkých lidí, kterým to děti zapojí, když už nemůžou jít do kostela. Opomíjí se, že spoustě lidem to zase umožňuje být součástí církve. Je to velká služba pro seniory. Já jsem teď streamoval dva pohřby, protože lidé se chtějí rozloučit, ale nemůžou. Nesmíme opomíjet tento rozměr, my nejsme jen dva šašci z YouTube.
Jak vybíráte témata pro svá videa a podcasty?
Karel: Témata si vybírají nás. (smích)
Jakub: Ze začátku to byl problém. První téma jsem měl zpracované podle jedné knížky, a pak jsme zjistili, že takhle to nejde. Řekli jsme si, že natočíme videa o tom, čemu jako křesťané věříme. Vzali jsme si Apoštolské vyznání víry, což je text starý dva tisíce let, a řekli si, že vyložíme základ křesťanské víry, a to i vzhledem k ostatním kanálům na YT, kde se většinou řeší morálka a sex, ale nevěděli jsme, jestli to lidi bude zajímat.
Karel: Protože lidi většinou zajímá sex. Snažíme se dohánět dobu a myslím, že s podcasty jsme to chytli. Nepředpokládáme, že uděláme díru do světa s podcastem o christologii, to by muselo být něco jako Vyhonit ďábla 2. (smích) Ale i tak nám píšou lidi, že je to zajímá a ukazuje jim to nové vnímání víry, a to je pro nás důležité.
Kdo vás při tvorbě a volbě témat inspiruje?
Karel: Pro mě to je Jakub. (smích)
Jakub: Viděli jsme pár videí, kde jsou mluvící hlavy a jaké efekty, ale jinak co do obsahu čerpáme převážně ze vzdělání na evangelické teologické fakultě a ze soukromého studia.
Karel: Chtěl bych umět dělat videa, jak to dělá Mikýř. (smích) To je bomba. A pak přijde Kuba na poradu a řekne: Hele, nechceš to udělat, jak to dělá Mikýř? (smích) Hodně nám ale pomohlo, že máme jednotný vizuální styl a profesionální grafiku. Dostali jsme dotaci z církevních fondů a díky tomu máme lepší techniku. I lidi nám začali posílat peníze, že nás chtějí podpořit, a za to si vybavujeme naše studijko.
Jakub: My dva z toho nic nemáme, je to součást naší práce, kterou jsme si vymysleli a baví nás. Někteří církevníci měli představu, že si nás vymyslelo vedení, aby se zpropagovala církev a nasypali do nás spoustu peněz, máme svého scénáristu, režiséra, kameramana… a my jsme jen mluvící hlavy. Zírali jsme, že někoho něco takového napadlo.
Karel: Jsme normální zaměstnanci církve a dotace přišly až potom. Museli jsme dokázat, že něco umíme, pak se zvedla i podpora uvnitř. Protože u nás v církvi nedostanete nic zadarmo, kromě milosti boží. (smích)
Kolik času vám zabírá YT a sociální sítě?
Karel: Tvorba videa je jednou za týden zhruba osm hodin, jednak psaní scénáře, stříhání, konkrétní natáčení. O sociální sítě se staráme průběžně, mažeme nenávistné komentáře.
Jakub: K tomu se přidaly osmitýdenní on-line kurzy křesťanství, které nabízíme našim sledujícím, a to nám taky zabralo nějaký čas. Už podruhé se nám přihlásilo třináct, čtrnáct lidí.
Karel: Překvapuje nás, že začnete dělat vtipy, pak děláte videa a končí to tím, že za váma lidi přijdou, že chtějí pokřtít. To nás vůbec nenapadlo, ale najednou se to děje a mám z toho velkou radost.
Jak youtuberství propojujete se svou farářskou prací z časového hlediska?
Jakub: Zabírá nám to osobní čas, ale snažíme se to skloubit dohromady. Témata, která děláme jako Pastoral Brothers, pak využíváme i v ostatní práci. Ale většinou to jsou přesčasy. Těžko se to hlídá, protože já jsem farář pořád. Ne od osmi do čtyř, ale pořád.
Jak na vaši tvorbu reagují kolegové a přátelé? Když mluvíte o kontroverznějších tématech – o sexu, alkoholu, bizarnostech v Bibli…
Karel: Někoho to baví a napíšou, že je to skvělý, někdo to nesnáší, že tím kazíme jméno církvi, ale většině je to jedno. Pořád nás berou za faráře, ne za youtubery.
Jakub: Já jsem od kolegů většinou zaznamenal pozitivní reakci, že je skvělý, co děláme.
Karel: Zevnitř církve mám velice kladný ohlas na podcast. I pro staré církevníky se tam říká něco zajímavého.
Jakub: Jsou lidi, kteří jsou rádi za téma Biblizárů. Některá témata, jako o přerušovaném sexu, jsem vytáhl i na kazatelnu a pak za mnou přišli, že vůbec nevědí, že v Bibli něco takového je. A pro mě to byl šok – jak to, že člověk, který je křesťanem od malička, daleko dýl než já, to neví? I těmhle lidem dokážeme přinést něco nového.
Jaké téma a video vzbudilo u diváků největší ohlas, a naopak nejbouřlivější reakci?
Karel: Naprosto překvapivě video s desátým přikázáním. Nějakými facebookovými algoritmy se dostalo na Slovensko, kde je téma křesťanství mnohem silnější. Někdo to asi nasdílel, nevím jak a kam, ale video najednou vystřelilo. Začíná tím, že nás zakazují. Je to přikázání o tom, že nebudeš závidět. Ale nevíme, kolik lidí to dokoukalo do konce, kde říkáme, že to je sranda.
Jakub: Spousta lidí pochopila, že je to recese. Ale přišly rozporuplné reakce, hromada negativních zpráv, jak si dovolujeme takhle znesvěcovat modlitbu Páně, dělat si legraci z Ježíše Krista a že jsme podplacený a falešní faráři…
Karel: …a že nás platí Soros, že jsem jeho agenti, co rozkládají církev zevnitř. Ptali se, kdo nás platí a že není možné, že nás platí církev. To je ta křesťanská láska.
Co byste jako duchovní poradili lidem, jak zvládat dění současné covidové doby, ale také jakákoliv těžká období v životě?
Karel: Udržet si naději. Další důležitá věc je dovolit si truchlit za zemřelé. Nic nezlehčovat, přiznat si, že se stal průšvih, spousta lidí přišla o práci a že se teď budeme hojit. Dovolit si čas na hojení a nemyslet si, že se hned všichni nastartujeme a pojedeme dál.
Jakub: Obrnit se trpělivostí, protože naděje je důležitá, ale zároveň nevíme, kdy to skončí. A nebýt se vším hned hotoví, rozvažovat nad informacemi, které přichází. Jakmile si přečtu blbost, třeba o očkování, nejprve o tom přemýšlet, než to budu sdílet, jestli je to pravda, nebo ne. A zodpovědnost – tahle doba by nás mohla vést k větší zodpovědnosti, a to myslím i politické. Protože se ukázalo, že není jedno, kdo nám vládne a musíme volit zodpovědné politiky. Ale jako farář se zdráhám radit lidem, koho mají volit. Protože vládnoucí garnitura se ukázala jako velice nezodpovědná. Bohužel.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak vám osobně zasáhla doba covidu do života?
Karel: Musel jsem si doma vybavit pracovnu a tělocvičnu a víc jsem byl doma s přítelkyní, což myslím ocenila ona i naše kočky. Ale běžný provoz, kdy jsme pracovali s mládeží, to byl velký zářez. Za poslední rok jsme jenom rušili a rušili. Nemohli jsme se vídat v kostele a tvořit komunitu. Byli jsme jedni z prvních, kdo provizorně streamovali bohoslužby.
A umíte si představit, že budete ve streamování pokračovat i dál? A vytvoří se tak nový standard?
Jakub: Streamování by mohlo zůstat, ale nemyslím si, že by to byl trend ve všech farnostech. U nás v kostele budou bohoslužby streamované dál, i když bude plný kostel. Spoustu akcí se zrušilo, ale spoustu jiných přešlo do on-linu. Vytvořily se skupiny, které se dříve scházely na živo a teď přešly na Zoom nebo na Google Meet. Já tak mám pravidelná setkání s teenagery i s dětmi a tvořím pro ně on-line program stejně jako učitelé.
Co vám osobně v době covidu pomáhalo udržet si optimismus? Například běžné denní aktivity?
Karel: Uvařit si ráno kafe. Modlitba, meditace, práce a fyzické cvičení. Hýbat se. A když to šlo, tak jsem vyrazit do hor, když nebyla uzávěra okresů.
Jakub: Pro mě to byla moje žena, protože v době covidu jsme spolu byli hodně často, většinu času jsme byli na homeoffice doma a společně strávený čas pro mě byl velice cenný. Dřív jsme se jen míjeli mezi dveřmi, protože faráři většinou pracují večer. A práce s Karlem. (smích) Je pracovně hyperaktivní a já bych asi shnil a nevěděl si rady s farářskou prací v době covidu, když se nemůžu potkávat s lidmi. Karel má nápady a já je s ním rád realizuju, to mě udržovalo při životě.
Jaké hodnoty považujete v životě za nejdůležitější?
Jakub: Láska a důvěra.
Karel: V rodině přátelství a ve společenství víra v Boha.
Jakub: Když se nás někdo zeptá, co to je ta víra, často odpovídáme, že to je realizovaná láska ve vztazích. Nejen víra v boží existenci, ale přenést důvěrný vztah k Bohu do reálných vztahů.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Kromě videí točíte i podcasty, máte vlastní merch, z jehož prodeje podporujete charitu a chystáte se také vydat svá videa knižně. Máte v tomto směru další plány, jak rozvíjet brand?
Karel: Já bych chtěl třeba vlastní jachtu (smích). Ale asi ne, velký zlom bude knížka, na to se těšíme a triček budeme vydávat novou várku.
Jakub: To hlavně není obchodní plán. Trička nakoupíme, necháme potisknout a distribuujeme, ale nemáme z toho žádný výdělek. Všechno jde na diakonii, takže o nějakém obchodním plánu se nedá uvažovat. Za knížku jsme vděční, že jsme nabídku na sepsání dostali od nakladatelství. Jakákoliv dobrá věc, která se nám udála, přišla jako impulz zvenčí. Těším se, až to vyjde, ale trochu se obáváme reakcí. Rozhodli jsme se napsat i kapitolu o sexu, protože se nás na to lidi často ptají. Ale nevím proč. (smích). Otázky typu: Žiju se svým partnerem, ale ještě nejsme svoji, je to podle vás hřích? Protože mně to v naší církvi pořád říkají, že to je hřích atd. Ptají se nás, jestli je v pořádku masturbace a homosexualita, protože z konzervativního pohledu to je hřích.
Neustále se potýkáme s pocity viny vzhledem k sexu. Snažíme se lidi těchto pocitů zbavovat, protože ani v Bibli není sex pojatý tak, abychom z něj museli mít pocity viny. Vycházíme z Bible, ale snažíme se nabídnout i jiný pohled a zároveň být pořád křesťany.
Jak se společně dělíte o práci?
Karel: Kuba připravuje scénáře a já většinou postprodukci, zjednodušeně.
Jakub: Memy děláme půl na půl, většinou v reakci na dění, nemáme v tom koncepci. Když nás napadne fór, tak se o tom pobavíme. A u podcastů taky půl napůl. I knížku máme napůl, což bude její zajímavost, protože bude na stylu jasně rozpoznatelné, co kdo napsal. (smích)
Kdo vás inspiruje v Česku na sociálních sítích? Sledujete také někoho ze zahraničí?
Karel: Novináře, rozhlas a ČT24, ale žádné křesťanské influencery. Mladí influenceři jsou třeba o pět, deset let mladší než my a jedou stylem, který znají z Instagramu. Většinou jde o líbivé fotky s dlouhým textem, a to mě nezajímá. Chybí mi, koho bych sledoval.
Jakub: Já co do teologie jsem pořád na knížkách. Ale na Twitteru sleduju spoustu politiků a novinářů. Respekt, Miroslava Kalouska, Karla Schwarzerberga. To mě baví, komunikace je tam hodně zajímavá. Jindřicha Šídla a Šťastné pondělí, podcast Vlevo dole, sem tam něco od Tomáše Halíka, časopis Respekt, ČT24 a Mikýře. Líbí se mi jeho jízlivost, styl práce a přemýšlení.
Karel: Hlavně aby nás neobjevil. (smích)
Jakub: Někde říkal, že jde po amorálních lidech. Tak doufám, že ho nenapadne, že bysme byli amorální a snažili se vydělávat na ostatních. (smích)
A otázka na závěr: Máte svůj oblíbený křesťanský vtip?
Karel: Máme na to skvělýho kolegu – Jaroslav Pechar, najděte si ho na Facebooku. Je to skvělý komik a farář, který dává pořád nějaké křesťanské vtipy.
Jakub: Jeden mám, ale je fakt hrozný. (smích) Přijde chlápek do kostela, vidí tam ukřižovaného Ježíše a říká mu: Ježíši, mně každej říká, že jsem strašnej debil, manželka, v práci, kolegové… Nemohl bys mi s tím nějak pomoct? A on říká, jo, moh, ale víš co, tady vedle kostela je železářství, tak tam běž, kup kleště a ty hřebíky, co tu mám, mi pomoz vyndat. Sundej mě dolů a já ti pak pomůžu. Tak jo. Běží, přiběhne s kleštěma, vyndá z ruky jeden hřeb, z druhý ruky druhej a Ježíš zavrávorá a říká: Ty debile, nejdřív nohy! Strašně banální a trapnej vtip, ale mě to vždycky pobaví. (smích)
