Jaké okolnosti vás přivedly k poezii?
V případě poezie jsem spíše čtenář. Jako tvůrce se považuju za básničkáře. Tak dlouho mi všichni říkali, že se nikdy nesmím živit češtinou, protože v ní dělám velké chyby, až jsem se rozhodl, že jim zvednu mandle. A povedlo se. Psát je pro mě přirozené. Kdybych měl například dělat elektrikáře, což jsem vystudoval, mnoho lidí by zahynulo. Tím, že píšu básničky a texty, jsem zachránil nejeden život. Doufám, že jednou za to dostanu Řád Bílého lva.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Cestu k pozici nezávislého umělce popisujete jako dlouhou a bolavou. Souvisí to s tím, že jste nebyl do třicítky šťastný? Přiblížil byste období zlomu, kdy jste začal mít ze života radost?
Odešel jsem z práce, rozvedl se, opustil kapelu, se kterou jsem byl mnoho let, a našel jsem doktorku, která se mnou vedla dialog a nedělala ze sebe Boha. Myslel jsem, že vystupuju z komfortní zóny, ale já do ní vešel. Patřím k lidem, kteří přírodu neočurají, a jakmile mám dělat něco, co vyhovuje okolí, ale ne mně samotnému, tak dříve nebo později opět sedím na psychiatrii. Jsem asertivnější. Ke všem.
Od narození trpíte úzkostmi. Vnímáte psaní jako formu terapie?
„Ano, ale každý člověk, který dělá svou práci rád, je zároveň na terapii. Život je jeden a není čas se mít špatně.“
Začalo se vám více dařit až v momentě, kdy jste svou tvorbu začal prezentovat na Instagramu? Inspirovali vás k tomu jiní instapoeti, třeba Atticus?
Nevěděl jsem, že někdo na Instagram taky píše. Až postupně jsem začal všechny poznávat. Atticus mě neinspiroval, to bych se do něčeho stylizoval. Měl bych pak samozřejmě více fans, ale moje tvorba by byla lež. Jsem větší uličník, lump a buřič než Atticus.
Básníci bývají často introvertní osobnosti píšící verše do šuplíku. Když už seberou odvahu vystoupit na veřejném čtení, dostanou z toho bušení srdce. Je pro vás příjemnější prezentace na sítích, nebo si užíváte i stand-upy?
Vystoupení jsou větší zábava. Pro mě, mého kolegu Jirku i pro diváky. Sociální sítě využívám jen pro částečnou prezentaci. Před vystoupením chodím nočním parkem a modlím se, aby mě někdo zabil, ale když už vejdu na jeviště, cítím se vždy dobře a v bezpečí.
Přečtěte si také
Czech Social Awards 2022Zaznamenala jsem, že od nového roku plánujete v živých vystoupeních změny. Můžete prozradit více?
Máme připravený nový program, ale půjdeme s ním ven v období, kdy se bude moci vystupovat a lidé se nebudou doma třást strachy. Většina politiků a média totálně zničila českému národu náladu. Prezentaci všech informací hodnotím jako velmi nešťastnou a podávanou dramatičtěji, než je potřeba. Máme o tom skladbu – „Les Dance“. Je o hajném, který nemá wifi a je nesmírně spokojený. Program našich vystoupení se bude skládat ze dvou částí. První bude více divadelní a druhá hudební. A už nejsme jen dva. Mám radost, kam jsme se od roku 2018 posunuli. Miluju vývoj a změny k dobrému. Máme vystoupit 18. a 19. ledna v Malostranské besedě, ale člověk neví dne a hodiny, jestli někdo někde nezakašle.
Instagramová báseň má svá specifika: Měla by se dát učíst na jeden pohled, vejít se do oka, ideálně být výrazná a zapamatovatelná. Pociťujete instagramový formát jako omezující, nebo ho naopak vnímáte jako prostor, kde se můžete pouštět do experimentů?
Všechny moje básně jsou krátké. Dlouhé texty píšu pro lidi z české pop music. Instagram mě nijak neomezuje. Sám nemám rád dlouhé texty. Když otvírám knihu, začnou se mi zavírat oči. Proto mám doma tolik komiksů a knih s erotikou nebo pornem.
V dubnu jste o účet na sociálních sítích přišel. Jak se to stalo a co pro vás ztráta tohoto komunikačního kanálu a sledujících znamenala? A jak se vám dařilo fungovat s novým profilem, než se vám ten starý vrátil?
Někdo, nebo něco mi hacknulo Facebook a já ho měl provázaný s Instagramem. Firma Meta, tehdy ještě FB, nemá vůbec zvládnutou komunikaci se svými klienty. Dva měsíce jsem jim vysvětloval, že není chyba na mé straně, a oni odpovídali, že jsem porušil pravidla a účty mi nevrátí. Neakceptovali, že za to nemůžu. Vzdal jsem se, založil si nové profily a v klidu začal svou tvorbu dávat tam. Pak se mi ozvala mladá parta kluků, která se touto problematikou zabývá. Čtyři měsíce makali na tom, aby mi byl vrácen alespoň Instagram, což se povedlo. Všem je doporučuju.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Sleduje vás téměř 23 000 lidí na Instagramu @petrsoukup.cz, 4000 na Facebooku. Jaké to je, mít na lidi vliv? Chtěl jste být v takové pozici?
Nechtěl jsem nikdy být v takové pozici. Když jsem si uvědomil, že mám na několik lidí vliv, přestal jsem na sociální sítě dávat svoje nahé fotky. Každý z nás má nějaké téma, kterým se zabývá. Pro mě je to náš vztah k dětem, jak se k nim chováme a jak vypadá naše školství.
Občas vlivu využiju, abych kopnul do vosího hnízda plnýho starýho myšlení a svázanosti. Mám štěstí, že mě sledují lidé s nadhledem, a ne blbci. Chápou moji tvorbu a poznají nadsázku.
My v Glose vás považujeme za národního obrozence české moderní slovesnosti. Přitáhl jste k zájmu o vázanou psanou formu tisíce lidí, kteří jsou na vaši tvorbu zvědaví, sdílejí ji a komentují. Uvědomujete si, že se díky sociálním sítím dostává poezie z okraje do centra pozornosti a stává se součástí života instagramové generace?
Mám z toho dobrý pocit a taky si to občas říkám, když sedím před zrcadlem, češu si své dlouhé vlasy a vím, že mám před sebou světovou osobnost.
Když někde slyším starší lidi říkat, jak dnešní mladí nemají vztah k literatuře a poezii, tak to jen dokazuje, jak se starší lidé o mladé vůbec nezajímají. Jsem rád za každého staršího člověka, který má k mladým lidem úctu. Je jich ale stejné množství jako mladých, kteří mají úctu ke starším. Asi se to nezmění. Bojím se, že se jednou dožiju stáří a lidé z mé generace, kteří tvorbou mou a mých kolegů opovrhují, o nás začnou říkat, že jsme legendy jedné doby. Vnímám tohle pokrytectví u mnohých lidí v kultuře. Například, když skladatelé vážné hudby říkají Jardovi Uhlířovi „pane kolego“, fotí se s ním, ale kdyby byl mladej, budou ho pomlouvat, že píše cancy pro děti. Nebo, jak se pořád říká, že stará garda herců odchází a ti mladí tak dobří nikdy nebudou. Jsem pyšnej, že umím takové lidi, nehledě na jejich věk a postavení, poslat nahlas do prdele. Jestli budu ve stáří jako oni, prosím, zlikvidujte mě.
Jaký máte postoj k sociálním sítím? Koho na nich rád sledujete?
Zatím sociální sítě využívám a necítím, že by ony využívaly mě. Mám nejraději Instagram Romana Holého. Máme stejný humor. Neznám nikoho, koho by sledovaly statisíce lidí a dělal by pro mě něco zábavného. Ale to je tím, že jsem v humoru, hudbě atd. underground.
Považujete sám sebe spíše za klasického básníka, nebo za copywritera?
Spíše za copywritera s básnickým střevem.
Letos jste společně s Jiřím Vidasovem vydal desku Thrash Metal, čtyři klipy, měl jste výstavu v Kavárně co hledá jméno, vytvořil kalendář a nedávno během chvilky vyprodal vaši nejnovější knihu Česko-český slovník. K tomu všemu tvoříte reklamní texty. Vás musí tvorba opravdu nabíjet… Máte potřebu – jiným způsobem – odpočívat?
Spánek je odpočinek. Hned jak se probudím, přemýšlím, co vyvedu, nebo nad tím, co jsem si naplánoval, a jdu na tom pracovat. Ještě jsem letos přebásnil muzikál do češtiny – bude se hrát od jara, ale mluvit o něm ještě nesmím.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Prozradíte, na čem aktuálně pracujete?
Příští rok chci vydat dvě knihy. Jednu pro děti a druhou pro dospělé, kde nebudu zdaleka jen jedním autorem. Mám, myslím, dobrý nápad a budu fungovat hlavně v roli nakladatele, vydavatele a manažera projektu. Taky pracujeme s Jirkou na novém albu, které chceme vydat na podzim 2022, a dál točíme klipy a doufáme, že budeme moci hrát živě, dokud žijem.
