Jak poznáme, že se u nás objevil syndrom vyhoření a nejsme kvůli práci třeba jen unavení, znudění či demotivovaní?
Syndromu vyhoření předchází obvykle fakt, že člověk necítí svou vlastní sebehodnotu. Má touhu spasit svět a cítí se až nepostradatelný. Žije také často ve vlastní bublině potažmo iluzi, že se bez něj firma neobejde. Následuje období, kdy se takto smýšlející člověk dlouhodobě vyčerpává. Tělo ho sice upozorňuje, ale on to neslyší a velmi brzy mu dochází energie. Člověk se cítí dlouhodobě vyprahlý, bez náboje, bez smyslu života a často má pocit, že úplně ztratil sám sebe. Začne mu postupně vadit práce, rodina, přátelé, a pak už většinou „nesnáší“ lidi obecně. Když cítíme, že na nás toto znechucení životem bez hlubší příčiny přichází, je potřeba okamžitě přibrzdit. Nejlépe se úplně zastavit. Odjet třeba někam na dovolenou a opravdu si dovolit odpočívat.
Náš největší problém je přiznat si, že se nám to skutečně děje. Být jen unavený a mít krátkodobý depresivní stav je něco jiného. To má jasný začátek a konec a po skončení tohoto období se obnoví chuť zase žít a tvořit. Lidé se syndromem vyhoření takovou chuť jen tak neobnoví. Jejich znechucení a vyčerpání často trvá i několik měsíců či let.
Mou hlavní radou je poslouchat sám sebe. Poslouchat intuici a své tělo. Obecně máme v tomto směru tendence podceňovat signály vyčerpání, varování a neposlouchat jakékoliv projevy vypětí.
Sama jste vyhořela dvakrát. Poprvé se u vás vyhoření projevilo po fyzické stránce, podruhé zasáhlo spíše vaši psychiku. Jak dlouho a jakým způsobem jste se s projevy syndromu vypořádávala?
Ano, stalo se mi to dvakrát, protože jsem se poprvé dostatečně nepoučila. Byla jsem prázdná schránka s absolutní ztrátou zájmu o cokoliv. Měla jsem pocit, že můj život skončil, že mi nikdo nerozumí a ani neumí pomoci.
Napřed tyto stavy měly fyziologické projevy, takže jsem prošla asi všechny záněty, které existují a později se dostavily psychické problémy. Panické ataky, každodenní úzkosti, bušení srdce, alergie na lidi a halucinace. V poslední fázi přišel strach, že už nikdy nenajdu sílu žít.
Strávila jsem dlouhý čas čtením odborných knížek, meditacemi, psychoterapiemi, duchovními semináři, vyzkoušela jsem východní medicínu a další podpůrné aktivity v oblasti mentálního zdraví. Hodně jsem odpočívala, chodila do přírody, dívala se na filmy a byla sama se sebou. Vedla jsem často takové každodenní rozhovory o tom, co všechno se stalo, a postupně jsem se naučila přijmout, že i to je součást mého života.
Nakonec jsem se zcela dala dohromady, ale trvalo to v první fázi pět měsíců a v druhé čtyři. Asi to bylo podstatně pomaleji, než by to bylo za pomocí antidepresiv, nicméně naučila jsem se těmto stavům předcházet a to vás žádná pilulka nenaučí. Nechtěla jsem konzumovat nic chemického. Dnes tyto zkušenosti v rámci svého osobního koučinku předávám lidem dál.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Dříve, a to i na základě vaší zkušenosti, lékaři obvykle osoby s psychickými potížemi posílali k psychiatrovi. Využívají se v dnešní době už více služby psychologa, nebo je stále spousta lidí, kteří skončí u užívání antidepresiv?
Oboje. Z mého pohledu pokud člověk skutečně chce, dokáže cokoliv i bez chemie. Toto rozhodnutí ale není pro každého. Někdo prostě antidepresiva potřebuje, aby měl pocit, že pro sebe opravdu něco dělá. Jsou lidé, kteří to potřebují zažít. A pak jsou lidé jako já, kteří chtějí svůj život razantně změnit a najít příčinu.
Od roku 2019 se plně věnujete startupu Soulmio. Co je pro něj charakteristické? Čím se od podobných služeb liší a v čem spočívá jeho síla?
Náš startup je jiný zacílením do firemního prostředí, ale především svou komplexností a dynamickou reakcí na to, co se aktuálně ve společnosti děje. Na aktuální téma, které se ve společnosti řeší, píšeme články, natáčíme videa, připravujeme live streamy atd. K tomu přidejte i psychologickou online poradnu, kde klient jeden na jednoho může téma více rozebrat a konzultovat.
Přemýšlíme o psychologii celostně a tak, abychom skutečně dosáhli výsledků. Pokud dnes totiž pořídíte do firmy například jen online psychologickou poradnu, z našich dat vyplývá, že zaujmete maximálně dvacet procent lidí. Program Soulmio je ale postavený tak, aby jej využilo cca osmdesát procent lidí ve firmě.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Přiblížila byste čtyři pilíře, na kterých Soulmio stojí?
Psychologická online poradna, prevence mental wellness, webináře a strategické HR konzultace. V online poradně si zájemce vybere z třiceti odborníků, který je mu sympatický, s ním se může spojit a online svoje téma konzultovat. Poradna je dostupná denně od 8 do 20 hodin včetně víkendů.
Pod pojmem mental wellness se skrývá vše, co se týká prevence: vzdělávací videa s psychologem, široká škála odborných článků na pracovní i soukromá témata, pravidelné live streamy s psychologem a spousta dalšího obsahu s tématy, která mají člověku dopomoci, aby se cítil v pohodě.
Oblíbené jsou i naše webináře. Nejčastěji nyní školíme témata jako: psychologické bezpečí v týmu, psychohygiena, motivace, práce s energií, prevence konfliktů a mediace, syndrom vyhoření, práce se stresem a strachem, návrat do kanceláří a další.
Posledním pilířem jsou HR konzultace, které poskytujeme v rámci našeho programu vedoucím oddělení lidských zdrojů. Mohou s námi komunikovat svá témata, která napříč firmou řeší. Patří tam například správné uchopení komunikace zásadních změn ve firmě, podpora zaměstnanců na home office, transformace firmy a řešení konfliktů v ní atd.
Mají o služby Soulmio větší zájem lidé z HR, ředitelé či manažeři firem, nebo se ozývají spíše zaměstnanci?
Nejvíce se ozývají HR ředitelé a šéfové firem na základě podnětů od zaměstnanců, kteří v různých interních průzkumech dlouhodobou psychologickou podporu přímo žádají.
V posledním roce se poptávka po vašich službách zvýšila, jak moc?
Zájem ze strany firem v meziročním srovnání pozorujeme zhruba trojnásobný. Jsem za to velmi ráda, protože lidé začínají chápat, že jít k psychologovi nerovná se být blázen, ale chodí tam včas, což je skvělá prevence.
Jaký měla pandemie dopad na firemní kulturu a psychické zdraví zaměstnanců firem?
V tomto použiji komentář své kolegyně, zkušené firemní koučky Sandry Fridrichové: „To se nedá jednoznačně říct, závisí na tom, v jakém odvětví firma podniká a zda zaměstnanci chodili nebo nechodili do práce, ale i na tom, v jakém stavu firemní kultura byla předtím a zda manažeři měli kapacitu se jí věnovat a minimálně udržovat. Znám pár firem, pro které se stala kultura hybným bodem celé firmy, a v těch se žilo nesrovnatelně lépe, empaticky, z firmy šla energie nadšení a podpory.
Pro firmy, ve kterých kultura je spíše něco, o čem se mluví, než že by se to žilo, se většinou situace (subjektivní pocit z práce) zhoršila. Nejčastější chyby, které jsem vnímala, bylo třeba trvalé zvyšování výkonu, schůzky končící v podvečerních hodinách, práce přes víkend a nedostatek odpočinku, zejména u rodičů a více u matek se objevovalo trvalé přetížení přepínáním mezi rolemi zaměstnance-mámy-učitelky-kuchařky, ale i to, že mnozí manažeři věnovali víc času mezitýmovým schůzkám než péči o svůj tým.
Mnoho lidí mělo v průběhu krize různé emoční vlny, smutky, deprese, záchvaty nejistot a úzkostí. Bohužel některé firmy to teď ‚léčí‘ okamžitým nástupem do kanceláří, protože lidé spolu přece pookřejí. A to je vlastně druhý extrém, další obrovská změna a další dávka nejistot.“
Cítí se lidé na home office hůř, než když do práce docházejí?
Opět použiji komentář Sandry Fridrichové: „Závisí to na podmínkách, ve kterém každý z nás fungoval. Vstupují do toho parametry jako poměr práce, kterou člověk dělá sám versus v týmu, doba cesty do práce, sebedisciplína, ale třeba i smysluplnost práce. Všímám si, že každý extrém je špatný. Stoprocentní home office může snižovat úroveň sociální inteligence, na cestách mezi kuchyní a pracovním místem nemáme dostatek jiných impulsů, které nás inspirují, možná nemáme dobře nastavené pracovní prostředí doma a potřebujeme ‚pracovní šrumec‘, na druhou stranu být sto procent času v kanceláři má také svá omezení – často chybí možnost hluboké práce a pro některé pozice je téměř nadbytečné cestovat do kanceláře, protože jejich činnost je samostatná a potřebují hlavně klid a čas od času sociální interakci.“
Mohla byste nám předat pár dalších tipů, jak nevyhořet?
Důležité je přijmout sám sebe se všemi svými stíny a pravidelně se spojovat sám se sebou pomocí meditace a jiných technik. Pěstovat zdravé nezávislé vztahy, dávat si pozor na očekávání ostatních a neplnit je, pokud jsou proti mému vnitřnímu nastavení. Naučit se říkat NE na situace, které mě vyčerpávají a osvobodit se od potřeby hledat lásku a harmonii venku. Musíme to nejdřív najít a stabilizovat v sobě, být si vědomý/á toho, že „jsem dost“ za každé situace a vždycky dělám své současné maximum. Ke svému životu přistupovat se zodpovědností a ne z pozice oběti, že „všichni za to mohou“. A v neposlední řadě pravidelně zpracovávat své strachy a stres, dívat se na svůj život občas z nadhledu a vnímat i postoje, které jsou odlišné od těch mých.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Služby Soulmia využívá např. Plzeňský Prazdroj. Které další firmy patří mezi vaše klienty?
Pomáháme malým, středním i velkým firmám a v poslední době hodně startupům a soukromým školám. Mezi naše klienty patří například Nutricia, CN Group, Merkle, Visibility Digital, LMC, Albatros Media a v minulosti jsme školili například ČSOB, Oriflame, Roi Hunter, Procter Gamble, Credit Info, Cofidis a nebo soukromou základní školu Magic Hill.
Mohla byste jmenovat některé, které si v oblasti firemní kultury a psychické podpory zaměstnanců vedou dobře?
Líbí se mi přístup Kytary.cz, kteří se snaží mimo jiných aktivit zvednout lidi z home office krokovací výzvou. Spoustu seberozvojových aktivit pro své zaměstnance nabízí LIGS University. Pilulka.cz se zase účastní amatérských i profesionálních závodů a vytváří výzvy v běžeckých aplikacích. Velkým příkladem je pro mě práce týmu okolo Dagmar Císařovské. S péčí o fyzické i psychické zdraví zaměstnanců začali v ExxonMobil už před 14 lety a cestu si vyšlapali sami. Inspirace příliš nebylo, stavěli tedy na tom nejdůležitějším, na potřebách lidí. Potřebu bavit se s lidmi ve firmě a vytvářet psychologické bezpečí skvěle praktikuje psychoterapeut Milan Pavlíček v rámci společnosti Nano Energies. V Essential College zase kladou důraz na svobodu času. Není pro ně důležité dělat od–do, soustředí se na výsledky a již při procesu výběru nového kolegy se zaměřují na to, aby sdílel stejné hodnoty, které popisují v knize firemní kultury. Součástí každého teamleadera je osobnostní a profesní rozvoj, aby mohli jít kolegům i klientům příkladem.
Ve spolupráci s česko-švýcarskou společností MERKLE Technologies jste spustili svůj první zahraniční program. Plánujete i evropskou expanzi. Mohla byste říct něco víc o vašem aktuálním i budoucím fungování v zahraničí?
Expanze je v přípravě. Je velmi náročné něco takového nachystat, aby to mělo efektivní ekonomický dopad a zároveň byla služba dostupná ve více evropských jazycích. Ve velkém se do zahraničí pustíme letos v zimě.
Na začátku dubna jste pořádali Mental Wellness Days. Jak velký byl zájem? Plánujete tuto akci i na příští rok?
Otevírat a diskutovat psychologická témata ve veřejném prostoru vnímáme jako důležitou součást toho, co v Soulmio děláme. Právě z toho důvodu jsme se rozhodli uspořádat Mental Wellness Days. Chceme, aby lidé pochopili, že psychické potíže nejsou jedním velkým tabu a že existuje spousta dostupných nástrojů, postupů a možností, díky kterým je mohou začít úspěšně řešit.
V dubnu byl zájem o naše MWDays velký, a to jak ze strany firem, které pořizovaly vstupenky pro své zaměstnance, tak i jednotlivců. A protože máme spoustu podnětů na další ožehavá psychologická a rozvojová témata, nenechají na sebe Mental Wellness Days dlouho čekat – připravujeme je už na říjen letošního roku.
