Tomáš Baránek stál u zrodu vydavatelství Computer Press, kde vedl časopis Computer. Nakladatelské vášni opět propadl v roce 2007, kdy společně s Vítem Šeborem založil nakladatelství Jan Melvil Publishing. Jeho zájem o kvalitní literaturu a vzdělávání rostl spolu s ním. „Moje máma je malířka a ilustrátorka dětských knih. Táta vždycky miloval encyklopedie a populárně naučnou literaturu. Naštěstí se to vzájemně nevyrušilo, ale naopak spojilo: zabývám se tvorbou naučné literatury,“ říká Tomáš s úsměvem.
Nakladatelství Jan Melvil Publishing je známé tím, že razí kvalitu před kvantitou, a to se promítá i do edičního plánu, který obsahuje spíše méně knih, zato pečlivě vybraných. „K vydání projde úzkým hrdlem jen pár titulů ročně, ale posuzujeme jich stovky. Proces je tak trochu alchymie, trochu kalkul, trochu intuice, ale vždy tam nakonec musí být rozum i emoce,“ přibližuje cestu knihy k vydání Tomáš. „Na přípravě knihy se podílí spousta lidí od překladatele po kolegyně z marketingu. Žijeme každou knihou rok až dva, vstupují do našich životů a obýváku. Je proto vyloučené, abychom si za tak intimní souputníky našich životů vybírali tituly, které nás nebaví, nebo které jsou odborně či vědecky na vodě.“
Tento přístup se jim vyplácí. Nejen, že knihy z nakladatelství mají své stálé čtenáře, ale obzvlášť v uplynulém roce byl o literaturu osobního rozvoje značný zájem. „Lidé se rozhodli investovat do sebe a svého vzdělání, a udělali dobře: takovou investici jim inflace, hackeři, voda ani vítr nevezmou,“ potvrzuje Tomáš to, že covidová krize nezasáhla vydavatelství natolik jako jiné. Ba naopak. „Naše tržby nakonec proti roku 2019 vyrostly. Důvodem je, že první náraz jsme přežili kvůli kombinaci několika vlivů: podpoře obchodních partnerů, finanční rezervě, skvělým čtenářům, odvaze nepřestat vydávat novinky a konečně díky efektivitě ekonomického modelu, který je v našem případě postaven na digitálních technologiích: od různých chytrých automatizací, způsobu práce na dálku, přes produkci e-knih a audioknih. Nás Covid zasáhl v osobních životech na dlouho – většinou jsme rodiče malých dětí, ale v pracovním smyslu nás naštěstí až tak nezaskočil.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nakladatelství vydalo spoustu úspěšných titulů, jako např. Faktomluva, Začněte s PROČ či novinku Billa Gatese Jak zabránit klimatické katastrofě. „Velmi zásadní pro mě byly knihy Proč spíme, Cirkadiánní kód – cítím, že mi snad přidaly pár let aktivního života a jsem moc rád, že jsme díky těmto knihám v ČR dostali top vědu o spánku do mainstreamu.“ Dalšími pro něj zásadními tituly jsou Konec stárnutí, Tělo sčítá rány nebo Jak si dělat chytré poznámky.
„Knihy českých autorů, které jsme vydali, jsou vynikající všechny. Navíc mám díky nim možnost téměř důvěrně poznat skvělé lidi a nositele specifického know-how osobně a něco se od nich naučit.“
Tak tomu bylo i u „bible“ marketérů a instagramerů Jak na sítě od Elišky Vyhnánkové a Michelle Losekoot. „Práce s autorkami i nad jejich know-how pro nás byla obohacením našich zkušeností a nejspíše vůbec první příležitostí, kdy jsme se o tomto tématu bavili s profesionály. Melvilí přístup k sociálním sítím byl totiž od začátku spíše intuitivní, plný chyb a přešlapů; vždy jsme socky brali až moc osobně (‚sociálně‘, jako komunikační nástroj, ne jako nástroj reklamy), a tento přístup nám asi zčásti zůstal dodnes, byť se právě díky knize snad i trošku profesionalizoval,“ říká Tomáš, který sám na sociálních sítích tráví desítky minut denně. „Mám je rád, ale současně jimi pohrdám. Nemá to tak každý?“
Ze sociálních sítí tráví čas primárně na Twitteru. „Když si to dobře nastavíte, je tam větší odstup signálu od šumu.“ Sleduje tam „melvilí“ autory, různé vědce, zahraniční i české kapacity a špičkové vědecké i jiné publicisty. Z českých osobností např. Janu Cíglerovou, Dr. Petra Brože, Dana Dočekala, ze zahraničních Erica Topola (téma Covidu a vakcinace), Eda Yonga, celý hashtag #roamcult a další lidi kolem tématu personal knowledge managementu (u nás např. Elišku Šestákovou @sestaeli).
Online marketing je pro nakladatelství důležitý a rozhodně nezahrnuje jen příspěvky na sociální sítě. „Online marketing je všechno to autentické, co celé dny děláme, a co je nakonec vidět: jak jsou přeložené knihy, jak je udělaný e-shop, jak komunikujeme nejen na sockách, ale taky jak řešíme průšvihy na supportu, jak jsou nahrané audioknihy, jak naprogramované e-knihy a samozřejmě i to, co máme v edičním plánu,“ vysvětluje a dodává, že v onlinu fungují spíše intuitivně. Knihy z jejich produkce můžete občas zahlédnout i u některých influencerů. „Zkoušíme různé cesty. Líbí se nám pronikat do bublin příznivců různých zajímavých lidí. Spolupracujeme ale jen s osobnostmi, které jsou nám sympatické a které pomáhají šířit osvětu a vzdělanost založenou na důkazech (evidence-based), protože to je pro nás klíčová hodnota.“
S konceptem nakladatelství hodně souvisí lifehacking, kterému se Tomáš věnuje. Začal s ním na základní škole. „Vzpomínám, že jsem si tehdy namísto učení dělal speciální plánovací tabulku, která mi měla pomoci s učením. Začalo to tedy klasickou kreativní prokrastinací.“
Které lifehacky mu aktuálně nejvíce usnadňují život?
„1. Začínám pracovní den tím, že se věnuju hodinu svým věcem, koníčkům, ne práci – brání to vyhoření a chiméře ‚do tohoto se pustím, až jednou budu mít víc času…‘;
2. jím v okně od 8:30 do 17:30 – mimo toto okno jen čistou vodu – zachraňuje spánek, energii a zdraví;
3. na různé tělesné únavové bolesti kloubů či svalů používám red light therapy (konkrétně značky FlexBeam) – funguje to výborně.“
Zásadním „životaměničem“ je pro něj téma personal knowledge managementu – zpracování informací, které přijímáme. „Jak číst a nezapomínat, co jsme si přečetli? Jak si něco odnést? Jak se učit? Jak naopak filtrovat? Vydáváme k tomu důležitou a nesmírně oči-otevírající knihu Jak si dělat chytré poznámky Sönke Ahrense. Publikoval jsem o tom taky článek na svém blogu Jak méně číst a mít z toho víc.“
Se změnami přichází velké prvotní nadšení, a to potvrzuje i Tomáš. Jak ale poznáme, že nám hack opravdu pomáhá a nepropadli jsme pouhému placebo efektu? „Zavádím do života novinky téměř s každou naší knihou nebo s novým zařízením (gadgetem, hračičkou), které si koupím na otestování, takže znám dobře, jaký klam to přinese.“ Nadšení (až nekritické) střídá nasazení, pocit „zásadnosti”, mluvení o tom při každé příležitosti a následné opadnutí. Začnou se ukazovat vady na kráse a člověk danou věc či budovaný návyk neaplikuje každodenně. „Najednou se člověk diví, jak to mohl dříve považovat za tak nenahraditelné.“
Co si z opakované zkušenosti odnáší?
„1. Na změření účinku i sdílení zkušeností je potřeba počkat, až opadne novost.
2. Účinek je pak potřeba opravdu změřit, ne jen nějak odhadovat od pasu.
3. Nevěřte nikomu, kdo říká, že mu něco funguje, dokud je ve fázi novosti, nebo pokud za to dal majlant a nemá přesná fakta.
4. Dopředu není stále jisté nic: některé skutečné či mentální nástroje, postupy či třeba doplňky stravy opravdu fungují a zakotví se v životě dlouhodobě (ale tipuju tak jeden z dvaceti), ostatní jsou balast. Lifehacker je ten, komu nevadí, že vyhodil čas a peníze za těch 19.“
Experimenty a změny spojené s lifehackingem Tomáš zaznamenává a analyzuje. „Nejsem vědec, ale pokouším se napodobovat vědeckou metodu. Například izoluju intervence: když chci zjistit, zda mi nějaký doplněk stravy dejme tomu zlepší spánek, snažím se, abych v době, kdy ho nasazuji, neudělal žádné další změny ve stravě či životním stylu. V krátkém období několika týdnů je asi nemožné udělat 100% jistý závěr, že vám něco zabírá: nejspolehlivější výsledky jsou proto ty z dlouhodobých pozorování.“ Hodnocení si zapisuje do tabulek či aplikací a dodává, že někdy stačí jen zápisy do deníku.
Snaha o zlepšení života, podstupování různých experimentů a vytížení z práce ho v roce 2016 dovedly až k mozkové příhodě. „Můj úzkostný mozek mi navíc dokáže připravit extrémní zážitek z kdečeho – jízdy lanovkou, přednášky, náročného jednání nebo jen trochu přeplněného pracovního týdne,“ přibližuje okolnosti zlomové události. „Ale třeba během lockdownu to byla docela výhoda: zatímco ostatní byli v závěru ve stresu, že jim chybí vzrušení z běžného společenského života, já jsem nadále prožíval své vnitřní dobrodružství z tepla home officu, nic mi nechybělo.“
Z tohoto nepříjemného zážitku si mnoho odnesl. „Klišé: došlo mi, že smrt číhá na každém rohu, a tak je lepší prožívat každý okamžik, ne se pořád za něčím hnát. Ostré hrany toho zážitku – říkejme mu první dávka očkování proti pýše ‚pocitu neomezenosti‘ – se sice už otupily, ale zůstal jakýsi vnitřní klid a mantra ‚no a co, stejně jednou všichni umřeme.‘ Je skvělé, že silný efekt ‚druhé dávky‘, oživující a prodlužující původní prozření, na mě měla před pár týdny jedna skvělá kniha, jejíž vydání chystáme, a kterou zatím nemohu prozradit.“
V oblasti lifehackingu by se chtěl ještě zaměřit na snížení LDL, odstranění brainfog a celkové zlepšení kondice. Říká, že v osobním a pracovním životě si dovoluje nemít velké cíle a plány. „Moc na ně nevěřím a rozhodně se kvůli nim nehodlám dohnat k smrti plánováním. Pokud to jde, dělám to, co je v danou chvíli nejdůležitější anebo nejvíc naplňující. Ale jo, asi mám přesto jakous takous vizi: nenadělat tady víc škody než užitku.“
Řeč přišla i na jeho autorskou historii. Napsal praktickou příručku „technologie lovu“ Jak sbalit ženu, která se dočkala druhého přepracovaného vydání, a dokonce převedení do stejnojmenné divadelní adaptace. „Stručně řečeno je to kniha od někoho, komu seznamování zpočátku vůbec nešlo, pro ty, kterým seznamování stále nejde,“ říká s úsměvem. „Doba se sice trochu změnila a moje tipy na oslovování na ulici už jsou asi trochu out, ale například kapitola o Dobývání je myslím dost nadčasová.“ Zmíněná kapitola řeší jednu ze zásadních chyb, kterou muži v předvztahové komunikaci dělají. „Moc to hrotí. Je to jako by chodili na obchodní jednání a celou dobu neustále dávali explicitně najevo, jak moc o obchod stojí, že jinde kupovat nebudou, a že koupí za jakoukoli cenu. Obchodní partner se jim v takovém případě samozřejmě vysměje a pomstí: nasadí cenu vysoko a stáhne je z kůže. V případě prvních fází seznamování to znamená, že už ji neuvidíte a ani o ní neuslyšíte. Tedy pokud například nejste Elon Musk nebo tak něco.“
Přesto, že se ke čtení beletrie dostává jen zřídka, zeptali jsme se, co má teď rozečteného. „Čtu na doporučení kamaráda Předehru k Nadaci od Asimova. Mám rád úniky do jiných světů, kde mi nic nehrozí. Většinou,“ uzavírá rozhovor Tomáš Baránek.
