Léno, na konci srpna jste sdílela na svém Instagramu @lenabrauner velice osobní příspěvek o tom, co prožíváte v životě a také nyní na Bali – o bolesti, traumatech i životních zkouškách. A jak se vám daří teď?
Vkládám plnou důvěru do přítomného okamžiku. Ale nejsem zastáncem konceptu být pozitivní za každých okolností. Pokud se člověku chce plakat v těžké situaci, je důležité, aby plakal a přijal svou autenticitu v plném rozsahu. Takže ve zkratce řečeno – mám se přesně tak, jak si v daný moment zasloužím. A teď a tady je mi krásně. Piju kávu, kouřím cigaretu z místního balijského tabáku, fouká slabý vítr a je kolem třiceti stupňů. Nacházím se v krásné kavárně nedaleko pláže, kde popínavé rostliny tvoří oživlé stěny a prostor plní hudba jazzmana Johna Coltrane.
To je poutavé. Jako z pera umělkyně, kterou jste v Česku především známa – malířka a nyní také zpěvačka. Ráda pracujete se symboly a leckoho provokujete. Co pro vás znamená umělecká tvorba?
Svobodu. Moje tvorba je pro mě osobním projevem, kde mohu vyjádřit veškerou škálu pocitů, pohnutek, postřehů, emocí nebo výsledků přemýšlení. Tvoří velmi osobní prostředí. A symbolismus je mou tvorbou protkaný. Ať je to například držení těla malovaného objektu nebo v hudbě a textu použití konkrétních slov, která lze vnímat několika způsoby. Nebo použití klasicistních nástrojů jako harfa, cembalo, lesní roh, pozoun a spousta dalších, které mi evokují prožitky z minulých životů, o nichž také zpívám.
Svůj první obraz jste prodala v šestnácti jako neznámá pouliční umělkyně a ukončila studium na Waldorfském lyceu s tím, že se budete živit výtvarnou tvorbou. Co se dělo dál?
Na to se mi odpovídá těžko. Všichni si tvoříme vzpomínkami vlastní minulost a s postupem času mám tendenci dívat se na vše s nadhledem. Takže pokud by mě moje šestnáctileté já slyšelo, jak mluvím o tom, co se mi děje, musela bych se smát. Začátky jsou skoro pokaždé těžké. A můj start kariéry zní pohádkově. Takže po vědomém vykročení mimo zaběhlé osnovy toho, jak se připravovat na dospěláctví školami a zaměstnáním, jsem si všechno vymyslela po svém.
„Okolí mělo obavy, ale přes veškeré rady a tendence mě poučovat, jsem si intuitivně volila svoji cestu. Nelituji žádného rozhodnutí.“
Pohádkový start? Můžete nám povědět víc?
Pohádkově to právě jen zní. Důvod, proč jsem se nevzdala, byla pevná víra v intuici a hlas srdce. Víra je to jediné, co nám dokáže pomoci vše překonat. A nezkrocené myšlenky nám dokážou nejvíce ublížit. V patnácti jsem vůbec netušila, co bych mohla v životě dělat. Takže i když ke mně malování neodmyslitelně patřilo, tolik lidí mi říkalo: „To je sice hezký, ale malování tě neuživí.“ Až jsem tomu uvěřila. Asi o rok později jsem si malovala do skicáku na Petříně a přišel pán, že tu skicu koupí. Tak jsem drze odsekla, že je to kresba za osm tisíc korun. Odešel, vrátil se a peníze mi dal. To bylo dostatečně velký probuzení, abych do čtrnácti dnů udělala první velkou výstavu a kariéra začala.
V letošním roce jste oslavila třicáté narozeniny, stala se zpěvačkou, natočila „ulítlý“ videoklip k prvnímu singlu Friendzone, vydala dvě debutová alba, odstěhovala se na Bali… Je tento rok pro vás přelomový?
Plánování mi není moc vlastní. Jak cítím, tak konám. Opět je to vložení důvěry v sebe sama a opuštění pocitu upínání se na jistoty. Ty totiž neexistují. Jsou jen nástrojem k budování pocitu strachu. Strach mít nechci, a tak ho nepřijímám. Opět jsem tady a teď. A každý rok mi přijde přelomový. Zmíněné události beru jako odměnu. Vše přichází přesně, kdy má.
Tak vnímáte i Bali? Aktuálně tam už pár měsíců žijete.
Bali je známé pro své velmi transformační energie. Obecně je zde velmi těžké „jen tak dovolenkovat“. Každý, koho znám a byl na Bali, říká, jak zásadní pro něj pobyt byl. A to i díky tomu, jak místní obyvatelé přistupují k životu. Odmalička jsou vedeni k víře v nadpřirozeno. Takřka vše nové by zde mělo projít ceremonií. I když si koupíte skútr, měl by projít rituálem, kdy s „věcí“ propojíte pole své duše, abyste například předešli bouračce. Všude na ulicích, před každým domem, obchodem jsou oltářky zasvěcené spiritům a bohům. Jsou to dary a malé obětiny v podobě květin, sušenek, uvařené rýže, vonných tyčinek a jiných drobností. Na pohřbech se nesmí plakat a být smutný, protože by to bránilo duši opustit tělo, pokud by viděla zármutek blízkých. Je toho spousta a my se rozhodli dobrovolně vydat se vstříc transformaci a prožít si události nahuštěně v místním krásném prostředí.
Co vám život v zahraničí přinesl? Je to něco, co byste doporučila také ostatním?
„Každému doporučuji, aby poslouchal svůj vnitřní hlas a tomu tichému volání naslouchal beze strachu, co bude. Pokud cítíte, že chcete něco změnit, tak to udělejte.“
Nemusí to být cestování. Může to být partner, vzorce, práce nebo místo, kde se nacházíte. Vše se dá změnit a nic není nemožné. Na problémy se lze koukat jako na příležitosti. Na nemoc jako na učitele nebo ukazatel toho, co dělám špatně. Na svůj život se lze dívat jako na další krok k naplnění záměru své duše, k němuž vede nespočet životů a kroků. Na naši existenci se lze dívat jako na jednu buňku, která se všemi ostatními existencemi tvoří jednotu.
Tato témata prolínají také hned dvě debutové desky Chronos a Kairos, které jste nahrála s producentem Jiřím Burianem. Jak vaše čtyřletá spolupráce probíhala?
Ach, to byla a je krása. Společnou tvorbou s Jiřím jako bychom se rozvzpomínali na naše společné prožitky a tvoření z jiných dob. Je to cesta plná dobrodružství, která nás oba vede k poznání sebe sama v ryzosti a pochopení. Společná tvorba je protkaná porozuměním našich duší. Je to taky nekonečná legrace a krásné momenty údivu nad tím, co to zase vzniklo za úžasný příběh odvyprávěný písní.
Zpěv vás přitahoval už v adolescentním věku. Co vás k hudbě přivedlo?
Pocit vyhoření v malířském oboru. Už mě nebavilo jen malovat. Přišlo mi, že vykrádám sebe sama. Moc jsem nevěda kudy kam a chtěla jsem poznat múzy v jiném oboru. Výsledkem bylo pochopení, že múzy i proces jsou pro mě v každé oblasti umění stejné, a proto jsem se mohla v klidu a s novou chutí vrátit i k malování.
Je tedy hudba směr, kterým chcete jít dál? Třeba v propojení s výtvarným uměním?
Jasně! Malovat chci stále, ale hudba mě naplňuje a dává mi možnost exprese jiným způsobem, a navíc vše lze propojovat dohromady, což je úžasné. Chci komunikovat s pozorovateli všemi smysly a tlumočit svoje vize skrze veškerá média. Zrak v malbě, kresbě a vizuálu. Sluch v hudbě. Hmat v materiálu, do budoucna také možná látky a vytvoření autorské kolekce oblečení. A na čich se velice těším, ale zároveň vím, že jde o obor, k němuž budu muset ještě dozrát. Půjde o parfémy a také moje živé koncerty protkané vůněmi. Mám navíc rozepsanou knížku, kde se vše propojuje skrze pojetí vnímání reality.
V poslední době se o vás mluvilo ve spojitosti s polyamorií. Otevřeně jste mluvila o svém ročním experimentu, který vás zbavil žárlivosti, a více než pěti paralelních vztazích. Doporučila byste tuto zkušenost?
Asi nemám problém mluvit o čemkoliv.
„Polyamorie byla dalším krokem, jak se přiblížit ke své podstatě. Bylo to extrémní, ale účinné. Důležité k uvědomění si vlastní hodnoty a zkouška ohněm pro přijetí a sebelásku.“
Láska je všechno a polyamorie je jen další možnost, jak vnímat vztahy. V tuto chvíli rosteme bok po boku s mým úžasným partnerem Christopherem a polyamorie se stala jen součást prožitých zkušeností. Nevrátila bych se zpět. Doporučila bych jen to, aby každý zkusil opouštět svoji komfortní zónu, pokud chce poznat sebe sama.
Na sociálních sítích sdílíte jak osobní témata, tak tvorbu. Nakolik jsou v životě umělkyně důležité?
Tak, jakou jim dáme důležitost. Velmi si vážím mých followers, ale pravidelně ve storiečkách vyzývám k unfollow mého účtu ty, které content nebaví. Pracuji s nimi asi až moc intuitivně. Příspěvky dávám, kdy mám chuť, což nemá nic společného s pravidelností. Proto se moc nekamarádím s algoritmy, které mě po několikadenní pauze shodí do propasti neviditelnosti a je velmi těžké se nahodit zpět. Pokud bych se rozhodla opustit virtuální bublinu a sociální sítě smazat, věřím, že by se vše poskládalo a že bych o klienty a zákazníky nepřišla.
Jsou pro vás sítě zdrojem inspirace? Koho sledujete?
Inspirace je všudypřítomná. Někdy na sítích trávím nezdravě moc času a po hodinách scrollování na Instagramu mám pocit změklého mozku a pohledu do prázdna. Nevím, zda je tohle inspirace, ale minimálně mám pak chuť se zvednout a jít něco dělat v realitě. Baví mě sledovat moje kamarády a jejich tvorbu. Je hezké mít v rukách malé kouzelné zrcátko a skrze něj se koukat na tvůrčí proces v ateliéru třeba úžasné abstraktní malířky @sofiefargo nebo do barevného víru energií mé blízké duše Johanky alias @asiahajo. Jinak můj Instagram je tvořen z memes a tzv. awaken memes, které nadlehčují spirituální témata, jako například @you.are.another.me, a pro kulturní přehled @2mediacz.
Jaký máte postoj k placeným spolupracím?
Tohle je pro mě odvrácená strana sociálních sítí. Obecně nemám ráda podprahovou reklamu a product placement. Nabídky dostávám, ale marketéři korporací už se po letech mého odmítání naučili, že je zbytečné mě oslovovat. Nelíbí se mi komerční podstata a tlačení myšlenky, že hmota lidi udělá šťastnýma.
„Rozumím pojmům monetizace a tomu, jak obrovský vliv mají sítě na celkovou globální ekonomiku, ale nechci se aktivně účastnit téhle neudržitelné a anti-ekologické cesty.“
Jedinou reklamu, kterou na svém Instagramu dělám, je na vlastní produkty, tedy plakáty na recyklovaném papíře posílané bez zbytečného obalového materiálu. Bohužel i na vlastní produkty nahlížím z perspektivy planety. Stále je to jen (byť krásně vypadající) nový odpad.
Jediné spolupráce, které naleznete v mém portfoliu, je jednak s porcelánkou Rudolf Kampf, kde se vyrábí v ČR krásný porcelán s mými motivy, a má nejnovější a zároveň největší spolupráce se společností Larson&Juhl, což je nádherné rámařství s dlouholetou tradicí. Během příštího měsíce se mé plakáty objeví na mém e-shopu 7letslenoubrauner.cz v novém kabátku a bude možnost si je zakoupit v rámech, které jsem v Krumlově designovala.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na čem právě teď pracujete?
Toho je! 23 songů se těší na světlo světa a já přemýšlím jakou zvolit strategii. Nejdřív jsem myslela, že s každým novým singlem půjde i videoklip, ale zatím jsem nezvládla soustředit dost energie a prostředků, aby další videoklip vznikl. Před Vánoci doplníme s porcelánkou kolekci o nové kousky s názvem „kafe a cigára“, které jsem designovala na dálku, a hlavně budou hotové nádherné rámy a v nich úplně nový sortiment z (asi) šesti motivů malovaných za poslední rok a ze dvou největších bestsellerů za posledních deset let. Tím odstartuji mou doposud největší spolupráci, a to s rámařstvím Larson&Juhl. Taky dávám dohromady knihu, která bude zhusta osázena mými obrazy a ilustracemi. Název je v tuto chvíli O vílách a snech, ale dost možná se ještě změní a tento rok hotová určitě nebude.
