Jste známý především jako autor knihy Konec prokrastinace a s ní spojených přednášek, vybudoval jste vzdělávací institut GrowJOB, kde pořádáte konference, veřejná i firemní školení a individuální konzultace, ale točíte také podcasty a právě chystáte novou knihu. Otázka, která se nabízí – jak to vše stíháte?
Snažím se mít svůj pracovní čas co nejpestřejší. Jeden den se věnuji podcastu, další den přednáškám, následující den řízení firmy. Mám skvělý tým, který mi v tom pomáhá. Mám kolem sebe lidi s vysokou mírou autonomie a díky tomu se mohu zaměřovat pouze na to hlavní, vytvářet nový obsah nebo vymýšlet nové projekty.

Váš projekt Konec prokrastinace je velice úspěšný. Aktuálně je s dvaceti překlady nejprodávanější českou knihou ve světě. Jaké to je s ní zažívat úspěch v prvé řadě v Česku a nyní také ve světě?
Kniha vyšla před osmi lety a tenkrát vydavatel tvrdil, že úspěchem na českém trhu bude 5 až 10 tisíc prodaných výtisků. Nám se podařilo pro Česko 150 tisíc prodaných výtisků, což je mnohonásobně více. Nikdo to nečekal, takže je to pro mě samozřejmě velký úspěch. Zároveň mi ale dělá ještě větší radost, když mi čtenáři píšou, že jim knížka pomáhá. Takže pro mě není zas tak důležité, kolik se prodá výtisků, ale kolika lidem má knížka pomůže si uvědomit určité věci ve svém životě.
První kapitola se věnuje tématu osobní vize, takže asi nejdůležitější pro mě je, když si lidi ujasní osobní vizi, co v životě chtějí, jaké jsou jejich hodnoty, priority a pomůže jim to změnit návyky, třeba začnou běhat, starat se lépe o plánování svého času atd.

Mně knížka velmi změnila život, díky ní jsem se mohl přestěhovat do USA, když tam kniha vycházela, přednášet v angličtině a naučit se kompletně všechny věci, co dělám v Česku, globálně.

Pak ale přišel Covid-19…
Covid mi americkou misi v New Yorku (NY) na chvíli ukončil, protože jsem se kvůli němu musel z NY vrátil, ale předpokládám, že na ni zase navážu. Pořád je to součástí mého dlouhodobého plánu dělat všechny ty věci jak v Česku, tak ve světě.

Když se podíváte zpětně, co s sebou nesly vaše začátky s „prokrastinací“ v Česku a poté v Americe? Bylo těžší se prosadit na úplném začátku, nebo nyní ve světě, když kniha v Česku už byla úspěšná, ale zároveň ve světě čelí větší konkurenci?
Jednoznačně v Americe. Jednak je tam ohromná konkurence a New York je hlavní město hlavních měst i hlavní město literatury, protože většina autorů, kteří pro svou knihu získali označení bestseller, se nacházejí právě na americkém trhu. Člověk tak nemá naráz za konkurenty jen lidi, kteří dělají přednášky, ale zároveň i vědce s Nobelovou cenou nebo ty, z jejichž výzkumů vycházím. Nejtěžší však bylo získat sebedůvěru v angličtině a naučit se přednášet stejně tak dobře v angličtině, jako v češtině. Trvalo mi to asi dva roky a v nejlepším, když už vše vypadalo rozjetý a dobře fungující, přišel Covid-19.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Petr Ludwig (@petrludwig)

Jak jsou na tom podle vás Češi s prokrastinací ve srovnání se zahraničím, Evropou či Ameriku?
Žádná konkrétní studie, která porovnává národy, není, ale subjektivně mám pocit, že jsme na tom dost podobně. Dneska je skoro jedno, zda člověk žije v Asii, Americe nebo v Evropě. Všichni máme v kapse stejný nebo podobný iPhone, používáme podobně Instagram, máme podobný lákadla, jako je Netflix, Youtube, a proto si myslím, že dneska je prokrastinace globální problém, který je pro nás všechny dost podobný.

Čtrnáct let úspěšně podnikáte v Česku a poslední dva roky v USA v oblasti vzdělávání. Jak se liší tyto dva světy? V přístupu lidí, klientů ke vzdělávání, v motivaci, ochotě sebe a své nevhodné návyky změnit?
Myslím si, že Amerika a celkově západní svět má daleko víc v základu zabudovanou orientaci na sebevzdělávání, v ČR se to teprve učíme a zároveň největší rozdíl vnímám v sebedůvěře.

V USA lidé nemají problém vystoupit, prezentovat, prodávat své myšlenky a prodávat sebe. Češi jsou mnohdy více zkušenější nebo mají daleko větší znalosti, ale ve schopnosti prodat sebe sama kvůli nízké sebedůvěře zaostáváme.

Myslím si, že je to hodně dáno i tím, že se v Česku říká, že samochvála smrdí a lidé se pak nedokážou pochválit ani ve věcech, kde by se pochválit měli.

Na jaře minulého roku jste prý málem zavíral svou firmu GrowJOB, která pak podobně jako celá řada dalších v Česku i ve světě musela kvůli covidu přejít do on-line. Jak aktuálně vaše práce probíhá a jakou vidíte budoucnost v pořádání offline vs. online konferencí, přednášek či školení? Myslíte si, že se vrátíme do stavu před covidem, nebo bude převažovat online či kombinace?
Určitě to pro nás bylo jedno z nejtěžších období. Před covidem jsme dělali vše offline a většina našich příjmů byla o živých akcích, o přednáškách, konferencích, a právě covid nás dovedl k tomu, že jsme museli vše převést do online. A mě až překvapilo, nakolik byli Češi ochotni přepnout i své vzdělávání do online. Sice to chvíli trvalo, ale dneska se online konference, webináře i online obsah pro spoustu firem stávají standardem.
Myslím, že návrat zpátky už nikdy nebude stejný, firmy budou tvořit různé hybridní modely. Typicky tím způsobem, že konference bude pro 100/200 lidí a dalších 300 se připojí online. V tom je ohromná výhoda úspory v cestování, například pro firmy, které fungují v mezinárodních týmech. Covid ukázal, že spousta věcí se dá dělat online a není to nijak na škodu. Já to vítám a budoucnost vzdělávání bude podle mě probíhat v nějakém hybridním modelu – část online, část offline. A také si myslím, že do tohoto modelu by se měly přesunout i školy.

Úspěšně se vám podařil přerod firmy, prosadil jste se v zahraničí, a právě chystáte novou knihu… Jaký jste ale naproti tomu zažil svůj největší fuck-up? Co se stalo a co vám to přineslo?
Já úplně fuck-upy nemám rád, protože když už do něčeho jdu, většinou vše do detailu promyslím na začátku, zda má daná věc smysl. A pokud se rozhodnu, že má, tak se ji snažím dotáhnout. Takže moc businessových fuck-upů jsme neměli, ale kdybych si měl na nějaký vzpomenout, tak to byl právě moment, kdy jsem rozepsal novou knihu. Bylo to přesně před rokem, měl jsem asi třetinu a přišel covid. Tehdy jsem si řekl, že je to natolik zásadní téma, že obětuji knihu a její psaní právě covidovým tématům. Začal jsem se v českém online prostoru věnovat covidu, natáčet podcast s Petrem Smejkalem, společně s influencery jsme začali komunikovat covidová témata. Proto jsem knížku odložil a teď se k ní snažím vrátit, a ještě ji vylepšit na základě nových zkušeností, které jsem za poslední, hodně divoký rok zažil.

Jak se situace ve vašem podnikání s „přerodem“ proměnila? Změnila se tím i vaše klientela? A také přístup studentů? Jaké to mělo dopady na způsob vaší práce, nebo na zaměstnance?
Pro nás se žádná zásadní změna nekonala, protože celý tým je zvyklý improvizovat a přechod do online nebo na homeoffice byl celkem plynulý. Co ale vnímám, je, že se změnil vztah lidí k tomu, jak řeší volný čas. Hodně lidí trávilo v době covidu čas doma a začali přemýšlet nad tím, že jedna z hlavních náplní nemusí být jen o sledování seriálů. Spousta lidí využila čas k sebevzdělávání, protože to je věc, kterou člověku, když na sobě pracuje, nikdo nevezme.

Jak vnímáte přístup k online vzdělávání a ochotě za ni platit u nás vs. v zahraničí?
Placení za obsah se Češi postupně učí, je to vidět také u obsahu mediálního, kde má spousta lidí předplacena online média. I projekty jako DVTV začínají používat placený model a myslím si, že je to dobře, protože firmy nebo autoři pak nejsou tak závislí na reklamě a jsou daleko svobodnější ve tvorbě. Já jsem příznivce „freemium modelu“ – část zdarma a část placená, což je i v USA standardní a v Česku se ho učíme. Spousta tvůrců začíná používat například Patreon nebo hledají nějakou cestu monetizace, jinou než pouze skrze reklamy.

Jak pro svůj byznys využíváte sociální sítě? A jak důležitou roli v něm hrají? Umíte si představit dělat to, co děláte, i bez sítí? A kolik času obvykle trávíte on-line?
Sociální sítě jsou dnes jedním z nejefektivnějších způsobů komunikace a když je člověk používá k tvorbě, dokážou čas ušetřit. Spousta lidí však využívá sítě jen ke konzumaci. To je právě ten problém, člověk na nich dokáže propálit a ztratit spoustu času nekonečným scrollováním a konzumací. Já se snažím daleko více tvořit než konzumovat. Poslední dobou mám pocit, že se mi daří na sítích nebýt tolik a využívat je podobně, jako se to říká o ohni – je to dobrý sluha, ale zlý pán.

Kde čerpáte inspiraci pro své projekty a nápady? Inspiruje vás někdo v on-line světě a na sítích?
Pro mě je ze zahraniční scény velmi inspirativní portál MasterClass, který se věnuje online vzdělávání. Podařilo se jim získat největší světová jména a natočit s nimi online kurzy, což je pro mě velká inspirace. V podcastové scéně je několik zahraničních podcastů, které poslouchám a jsou lídry – například Joe Rogan nebo The Daily Show.

V Česku je také hodně inspirací, protože tvůrci dokážou být hodně inovativní a určitým způsobem vytvářet unikátní věci, což se mi líbí. A kdybych měl jmenovat, tak rozhodně Kovy, který dělá velmi populární obsah a zároveň má hodnotový přesah, což mi přijde jako skvělá kombinace pro 21. století.

Chystáte novou knihu, která se zabývá kritickým myšlením a laskavostí. Prozradíte nám ke knize víc? Co čtenářům a lidem, kteří chtějí změnu ve svém životě, může přinést/naučit je? A v jaké fázi jsou přípravy knihy?
Já mám takovou vizi – spousta mých klientů řeší téma smyslu v práci. Je to vidět nejenom v Česku, ale i v zahraničí. Spousta lidí dělá dobře placenou práci, mají vystudované dobré školy, ale cítí prázdnotu. Lidé mají pocit, že život je o něčem víc než jenom dělat dobře placenou práci. Měl by tam být nějaký přesah, smysl…

Člověk by měl dělat, co ho naplňuje a rezonuje s jeho hodnotami. Myslím si, že do budoucna to bude velké téma nejen v Česku. Ukazuje se, že pro mladší generace je daleko důležitější mít v práci smysl a přesah, protože život je příliš krátký na to, aby dělali práci jen pro peníze.

Zatím nedokážu říct, kdy knihu dokončím. Raději na ní budu dělat déle, aby byl výsledek kvalitnější než se ji snažit narychlo dopsat. Pro mě je daleko důležitější kvalita než deadline.

Na čem právě teď, kromě nové knihy, pracujete?
Připravujeme portál s online kurzy, zpracovávám nové téma spánek, což je velmi aktuální, protože až 70 procent lidí má nedostatečný spánek a jeden ze tří má dokonce spánkovou deprivaci. To má za následek, že se zhoršuje naše paměť, máme daleko větší riziko kardiovaskulárních onemocnění, vyšší riziko psychologických a psychiatrických problémů, úzkostí a depresí. Spánek je takový všelék, ale bohužel v našem vnímání ho lidé nepovažují za tak zásadní a nedávají mu prostor, jaký by měli.

Jste známý svou efektivitou, ale stalo se vám někdy, že jste vyhořel a dostal jste od svého těla nebo života „stopku“? A jak se staráte o to, abyste „neshořel“?
Nemyslím si, že bych byl zásadně zodpovědný člověk. Snažím se razit myšlenku – work hard, play hard. Některé dny hodně pracuji, ale umím i úplně vypnout a nepracovat. Každý si pro sebe musí najít svůj balanc. Já hodně odpočívám v Japonsku, snažím se tam každý rok na měsíc odcestovat a tam nepracuji vůbec. Právě tento měsíc, kdy nic nedělám, mi pomáhá následující měsíce udělat mnohonásobně více. Takže je to investice do mentálního a duševního zdraví, umět vypnout, odpustit si a nesnažit se být za každou cenu produktivní, protože když člověk tlačí moc na pilu, tak to také nefunguje.