Jak probíhá váš tzv. Uklízecí detox maraton?
Vždy si nejdřív poslechnu klienta, proč chce svoji domácnost uspořádat: co mu nejvíce vadí, s čím má největší problém, s kým bydlí… Je to série otázek, které dávám, a pečlivě poslouchám, co je vlastně ten daný problém. A druhý krok je, že se zajímám o vizi jejich života. Jak chtějí žít poté, co si dají domácnost do pořádku.
Jak se může změnit můj život po tom, co si v něm zázračně uklidím?
Nejsem moc nadšená, že se název knihy The Life-Changing Magic of Tidying Up přeložil jako Zázračný úklid, je to něco jako život měnící kouzlo úklidu. Lidé, by si totiž mohli myslet, že přijdu s kouzelnou hůlkou a udělám čárymáryfuk a bude uklizeno. Ten maraton, který mají před sebou, je těžká práce, jak fyzická, tak psychická. Ale slibuji, že pokud projdou opravdu všechny kategorie a všechny kouty své domácnosti: všechno všude uspořádají, tak se dostaví zázrak. A ten je u každého jiný.
Hlavní je, že získám více času. Tím, že nemusím nic hledat a ráno nerozhodně stát před přeplněnou skříní a nevědět, co si obléct. Otevřu svoji uspořádanou skříň, ve které jsem si ponechala jen ty věci, které ve mně vzbuzují radost. Cítím se v nich dobře, mohu si tak obléct cokoliv a budu mít hezký den. Také tím, že máme méně věcí, nemusíme trávit tolik času jejich uklízením. Máme více času, dělat co nás baví.
Často lidé zjistí, že si ze svých domácností udělali nejdražší skladiště nepotřebných věcí, a pak po vytřídění vidí, že tak velký prostor nepotřebují. Přestěhují se do menšího domu nebo bytu, kde žijí jednodušeji a lépe. A bonus k tomu jsou ušetřené peníze za nájem nebo kompulsivní emoční nakupování.
A taky nějaký pocit spokojenosti, když mám přehled o každé věci ve své domácnosti a přesně vím, kde co je. Je to ten pocit, že mám nad něčím kontrolu. Už se nemusím obávat nečekané návštěvy anebo otevření přeplněné skříně před návštěvou. Naopak potom tyto uspořádané skříně a šuplíky s hrdostí ukážu.
Na svých stránkách uvádíte: Uklízej podle kategorie, nikoliv podle místa. Co přesně to znamená?
Marie Kondo a její metoda KonMari je propracovaný systém, který funguje tak, aby se nám nepořádek nevrátil. Když uklízíme podle místa, myslím tím ložnici, kuchyň, obývák. Často věci jen přenášíme z místa na místo a nikdy nemáme opravdu uklizeno. U KonMari je to tak, že začneme s oblečením, které přineseme všechno na jedno místo, na jednu hromadu. Musíme je shromáždit ze všech míst doma a pak bereme do ruky každou část oblečení a ptáme se na otázku:
Vzbuzuje ve mně tato věc radost? Pokud je má odpověď 100% ano, tak si věc necháme. Pokud si není člověk jistý, pokládám další otázky. Takto pokračuje celý proces.
Pokud ve mně nějaký kousek oblečení radost nevzbuzuje a ani není potřebný k vykonávání mého povolání, pak se s tímto kouskem oblečení s vděčností rozloučím. Pošlu ho dál. Dám ho někomu, kdo ho chce nebo potřebuje, věnuji na charitu, vyhodím či recykluji. To je první kategorie. Na ní se učíme rozpoznat, co nám dělá radost, a co ne. Druhou kategorií jsou knihy a třetí papíry.
Největší kategorie je čtvrtá – Komono – různé. A sem patří kuchyň, koupelna, garáž, půda, hračky, sportovní náčiní atd. Tady se často klient zasekne a neví, jak dál, protože je toho hodně. Stále se držíme filozofie radosti. Například kuchyň roztřídíme také do podkategorií – nádobí na vaření, pečení… Tímto způsobem se to zvládá o hodně jednodušeji.
Poslední kategorií jsou sentimentální věci. Tady odkládáme ty věci, které jsme našli během celého úklidu. Byly nám blízké a nedokázali jsme se s nimi rozloučit.
Nikdy nikomu neříkám, co má a co nemá vyhodit. Je to jen a jen jeho rozhodnutí a jeho věci. Já jen radím a ptám se.
Taky se ptám, jestli si tuto kategorii chtějí projít sami anebo chtějí moji asistenci. Je tam hodně emocí, a ne každý je připravený na sdílení svých niterných pocitů s cizí osobou. Velmi často se stává, že v momentu, kdy dojdeme k sentimentálním věcem, tak už si nejsme cizí.
Co vás osobně přivedlo k myšlence zázračného úklidu a přimělo se stát KonMari konzultantkou?
Vždy mě bavilo mít nějaký řád např. v šatní skříni. Pořádek tam vždy vydržel jen krátce a za nějakou dobu tam byl zase chaos. Nevěděla jsem, jak řád udržet dlouhodobě. V hlubokých skříních je to nepřehledné. Říká se: Když je student připravený, učitel se najde. To byl můj případ. Přečetla jsem článek o Marii Kondo a cítila jsem, že to je něco, co by mi mohlo pomoci si udělat a udržet pořádek nejen ve skříni, ale v celé domácnosti. Našla jsem knížku a oficiální stránky Marie Kondo. Podle knihy jsem uklidila svůj byt a otravovala všechny úžasností metody KonMari. No a pak jsem si přečetla, že bych mohla na kurz KonMari konzultantek, a jelikož to bylo v mém milovaném městě New York, tak jsem to viděla jako znamení. To odstartovalo moji vášeň pro uspořádávání věcí.
Co byste poradila lidem, kteří si jsou vědomi, že vlastní hodně věcí, ale bojí se udělat krok k vytřídění věcí?
Hlavně, aby se nebáli a ten krok udělali. Vyjít ze své komfortní zóny je vždy těžké. S pomocí někoho, kdo ví, jak začít, se to vždy povede. Vytvořte si bydlení pro sebe, jací jste teď, a ne jací jste byli před pěti nebo deseti lety.
Žij jednoduše s radostí, je vaše motto. V dnešní době jsme zahlceni nejen věcmi, ale například i informacemi. Co všechno bychom měli ve svém životě vytřídit, abychom žili více radostně?
Nejjednodušší je udělat si pořádek v tom materiálním světě. A pak už jde ruku v ruce i pořádek v dalších oblastech života – digitální úklid v počítači, telefonu, ale i mezilidských vztazích či příjmu informací z médií. Musíme se naučit vybírat. Rozlišit, co můžu změnit, a co ne. Která informace je pro mě dobrá a posune mě dál a která je negativní a trápí mě. Já jsem zjistila, že čím jednodušší můj život je, tím více v něm nacházím důvodů k radosti.
