Jaká byla původní myšlenka, která Vás vedla ke vzniku podcastu Sádlo?
Podcast jsem pojmenovala Sádlo, protože pro mě ve zkratce symbolizuje všechna hanlivá označení a v důsledku i tu sebe-nenávist, kterou ženy zažívají, protože mají pocit, že jejich tělo není dost dobré. Hlavním tématem není nadváha jako taková. Stejné věci zažívají ženy hubené, vysoké, pihaté, zrzavé, s velkým nosem, malými ňadry… A bylo by prostě skvělé učit se úctě k lidské pestrosti.
Co vás v průběhu natáčení podcastu nejvíce překvapilo?
Šokovalo mě, jak kruté zážitky si vzájemně připravujeme a taky do jak toxických rozměrů ty věci někdy vyrostou. Například když rodina toleruje a mlčky přechází dceřinu bulimii, protože to považují pořád za lepší, než aby byla tlustá. Nebo třeba, že nadávky „jsi tlustá“ slýchají i vrcholové sportovkyně v reprezentaci. Mohla bych tady citovat opravdu dlouhou řadu příběhů.
Sama zpíváte a vedete hlasové dílny. Jak podle vás souvisí hlasový projev se sebevědomím?
Pro mě osobně je zpěv cestou do nějaké vnitřní svobody a radosti. Když vedu hlasové workshopy pro lidi, kteří se považují za nezpěváky nebo zpívat touží, ale mají zábrany, protože jim někdy někdo řekl, že to dost neumí a podobně, tak pozoruju, že osvobozování hlasu nějakým způsobem ovlivňuje i jiné oblasti života.
Zjednodušeně řečeno, když si dovolím znít a ozvat se, dovolím si „být slyšena“.
Někdy to přesahuje oblast zpěvu a semináře až do toho, jak daný člověk funguje v civilním životě – opravdu se odváží víc se ozývat.
Ale nechci to zjednodušovat. Co člověk to příběh, je to vždycky spleť souvislostí a kontextů. Vidím určitě propojenost hlasu se sebevědomím a je pro mě velmi zajímavé to celé zkoumat a objevovat.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Přijmout sám sebe je práce na celý život. Máte nějakou praktickou radu pro někoho, kdo se jeden den cítí báječně a druhý den by se nejraději neviděl?
Netroufám si vůbec nikomu radit, mám dost práce sama se sebou. Jsem jen jedna z toho skoro nekonečného zástupu žen, která si tahle témata ve svém každodenním životě řeší. Můžu říct jen, co pomáhá mně samotné. V první řadě – neobviňovat se. Včera mi bylo dobře a dneska je mi hrozně? I na to mám právo. Neznamená to, že jsem neschopná. Mám právo na smutek, na slzy, na to být slabá, křehká, smutná. Přijmout svoje smutky znamená mít k nim přístup. A to, k čemu mám přístup, to můžu ošetřovat, léčit. V tom může být velmi podpůrná terapie. Pro mě chodit na terapii znamená zhmotnit, že si vážím sama sebe – vím, že si zasloužím podporu a péči.
Kde vnímáte největší problém nízkého sebevědomí? Proč se ženy často nechávají snadno ovlivnit nevhodnými poznámkami na svůj zevnějšek?
Mám pocit, že počátek je často v dětství, kdy jsme ve velmi asymetrické pozici ve vztahu ke svému okolí – jsme malí, závislí a bezmocní.
To, co slyšíme jako děti a co přijímáme za své, v nás zakoření. Může trvat velmi dlouho se pak v dospělosti těchto „pravd“ zbavovat a vracet se k nějakému zdravějšímu pohledu na sebe sama.
Navíc diktát kánonu krásy na nás opravdu křičí odevšad. Počínaje pohádkami, kde je princezna krásná a je to hlavní její charakteristika, přes filmy s hrdinkami, které jsou převážně souměrné a atraktivní, přes obálky časopisů až po sociální sítě. Jak v tom všem přijmout svoje reálné tělo?
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Přijetí vlastního těla a zdravé sebevědomí je velmi důležité. Co byste poradila těm, kteří jsou na cestě sebe-přijetí?
Radit by mi přišlo nezodpovědné. Mohu jedině říct, co pomáhá mě:
- Vědomí, že taková, jaká jsem, si zasloužím úctu a respekt. Bezpodmínečně. Nemusím to nijak dokazovat, ničím si to zasluhovat!
- Osobně jsem si všimla, že občas vnímám jinak tlak na sebe a na druhé. Abych získala nadhled, zkouším si představit, že je terčem někdo jiný koho znám. Pokud to není OK vůči němu, tak to není OK ani vůči mně!
- Nečtu komentáře na sociálních sítích.
- Držím si od těla lidi, kteří se ke mně nechovají s respektem.
- Jsem na sebe hodná. Když to jde, dopřeju si, co mi dělá dobře: spánek, rozhovor s kamarádkou, dobré zdravé jídlo, čas o samotě, kafíčko do kelímku s procházkou, péči o sebe. To všechno mě posiluje, když jsem při síle, tak je mi fajn.
